Postmaterialismus
postmaterialismus – (z lat. post = později; materia = látka, hmota) – termín původně použitý am. politologem Ronaldem Inglehartem k označení syndromu hodnotových preferencí v současných vyspělých záp. společnostech vstupujících do jejich postindustriální vývojové fáze. Inglehart vyšel z pozorovaného faktu, že generace narozené v záp. demokraciích po 2. svět. válce byly socializovány v prostředí zvyšující se prosperity, kde – ve srovnání s generacemi předválečnými – uspokojování zákl. fyziologických a materiálních potřeb se stalo samozřejmou skutečností. V souladu s Maslowovou teorií hierarchie potřeb a D. Bellovou predikcí, že v postindustriální společnosti, kdy materiální potřeby individua budou naplňovány na vyšší než zákl. úrovni, budou lidé moci obrátit svou pozornost na zlepšení kvality života, vyslovil Inglehart na počátku 70. let hypotézu, že mladší věkové skupiny budou preferovat hodnoty vyššího řádu – pospolitost, seberealizaci, kvalitu života v kvalitním životním prostředí, tedy hodnoty postmaterialistické, zatímco starší věkové skupiny, narozené v době mezi válkami, budou lpět na materiálních hodnotách – materiálním dostatku, ekon. prosperitě a stabilitě. Opakovaná empir. šetření v l. 1970–1988 na populacích Velké Británie, Francie, SRN, Itálie, Belgie a Holandska přinesla prostřednictvím tzv. Inglehartovy postmaterialistické škály impozantní masu empir. dat, jejichž synchronní i diachronní analýza podpořila tušené: mladší kohory jsou postmaterialističtější než kohorty starší, celkový podíl postmaterialistů se v uvedených populacích za celé období zvýšil a postmaterial. orientace je více nalézána v těch zemích, které dlouhodobě ekon. prosperují.
P. jako výraz tiché revoluce byl explorován mnoha dalšími výzkumníky v Evropě i USA. Nové a nové studie empir. potvrzují existenci postmaterialistických skupin, které indikují mohutný proces kulturní změny, jež právě probíhá ve vysoce rozvinutých zemích a jejímž obsahem je zásadní proměna percepce individua a smyslu lidské existence. Lidské chování, říká Inglehart, je stále podstatněji ovlivňováno ne ekon., nýbrž kult. faktory. Empir. evidence jasně ukazuje, že společnosti s relativně vysokým podílem postmaterialistů mají význ. nižší míru ekon. růstu (neboť ta přestala být hodnotou), kladou menší důraz na tradiční náb. normy, zdůrazňují kult. (a ne ekon.) definovanou prestiž. Podle Ingleharta je materialisticko-postmaterialistická dimenze ústřední osou polarizace záp. populací reflektující kontrast dvou fundamentálně odlišných světových názorů. Kult. změna, jejíž součástí p. je, orientuje trajektorie postindustrialistického státu k cílům, které pohrdají ekon. růstem jakožto dominantním cílem spol. existence a snižují význam ekon. kritérií jako implicitního standardu racionálního chování. (Viz též orientace hodnotová, výzkum hodnot.)
post-materialism post-matérialisme Postmaterialismus postmaterialismo
Literatura: Calista, D. J.: Postmaterialism and Value Convergence. Comparative Political Studies, 1984, č. 4; Cotgrove, S. – Duff, A.: Enviromentalism, values and social change. British Journal of Sociology, 1981, č. 1; De Graaf, N. D. – De Graaf, P. M.: Family Background, Postmaterialism and Life Style. Netherlands Journal of Sociology, 1988, č. 1; Inglehart, R.: The Silent Revolution: Changing Values and Political Styles among Western Publics. Princeton 1977; Inglehart, R.: Culture Shift. In Advanced Industrial Society. Princeton 1990; Laferty, W. M. – Knutsen, O.: Postmaterialism in a Social Democratic State. Comparative Political Studies, 1985, č. 4; Rabušic, L.: Tichá revoluce neboli od materialismu k postmaterialismu v západních společnostech. Sociologický časopis, 1990, č. 6.