Spolupráce experimentální

Verze z 10. 12. 2017, 17:56, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (import na produkční server)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

spolupráce experimentální – typ experimentální hry postavené na konceptu spolupráce neboli kooperace jako spec. druhu sociální interakce; týká se dvou i více jedinců nebo dvou i více skupin lidí (malých i velkých). Je charakterizována tím, že každý z účastníků může lépe dosáhnout cíle činnosti, když se i ostatní účastníci mohou dostat do svých cílových oblastí. Toto vymezení pochází od M. Deutsche. Cíl při s.e. musí být pro všechny účastníky přitažlivý, musí mít obecně uznávanou kladnou hodnotu a její rozdělení mezi účastníky musí být spravedlivé. Pro tuto podmínku se používá pojem „společné sdílení cíle“ kooperujícími. Situace umožňující s.e. musí zajistit výše definovaný cíl, tj. hodnotovou preferenci společného dosažení cíle před jakoukoliv formou egocentrického zaměření. Často se též jako jeden z charakteristických znaků spolupráce uvádí koordinace, tj. sladění činností. S jevem spolupráce se setkáváme v různých oblastech lidské činnosti: hosp., polit., vojenské, dopravní, ve výzkumu, ve sportu atp. S.e. byla formulována pomocí tzv. matem. teorie her, specif. pomocí tzv. nenulových her. Jejich zákl. charakteristikou je to, že min. v jedné buňce matice rozhodování všech účastníků součet všech výher a proher není roven nule. Zájem výzkumu se soustředil v prvé řadě na ty experimentální hry, jejichž nenulová buňka měla kladnou hodnotu. Příkladem matice hodnot 2×2 s pořadovým uspořádáním imaginárních jednotek výher a proher je Prisoners dilema game (PDG). Proti spolupráci se staví soupeření neboli kompetice (viz soupeření experimentální).

Soc. psychol. výzkum se často zaměřuje na definování kroků od soupeření k s.: 1. radikální změna motivace, tzv. kopernikovský obrat v zaměření cílů (na modelu PDG je možné demonstrovat, že strategický cíl jak maximalizace vlastního zisku, tak rozdílu zisku ve vlastní prospěch, tj. jak strategie Minimaxu „opatrná“, tak „žravá“, vedou k destrukci a minimalizaci zisku všech účastníků, nadějná je jen motivace noscentrická, preferující společný zisk přede vším, příp. motivace altercentrická, přející druhému či druhým účastníkům); 2. ochota k dobrovolné ztrátě, ke které při tom nemusí dojít, pakliže oba (všichni) účastníci se rozhodnou kooperovat (ale bez ochoty k této ztrátě se k s. nelze dostat); 3. čin, protože nestačí o spolupráci jen uvažovat, ale je třeba udělat první krok tímto směrem; 4. důvěra, která je definována jako víra, že druhý účastník (další účastníci) změní též svoji motivaci a půjde stejnou cestou; 5. vzájemnost neboli reciprocita (chce-li kooperovat jen jeden z dvojice či skupiny účastníků, spolupráce se nemůže uskutečnit). K dosažení spolupráce je třeba, aby všichni účastníci učinili všech 5 jmenovaných kroků. Podmínkou udržení jednou již nastolené spolupráce je důvěryhodnost jednání všech účastníků na každém kroku. Při zklamání důvěry (některý z účastníků se dá svést k jiné volbě) se spolupráce hroutí. Její opětné nastolení je obvykle těžší než první realizace: je k tomu třeba odpuštění toho, kdo byl zklamán, a radikální změny motivace toho, kdo zklamal. Experimentální výzkumy kooperace jsou důležité zejm. pro sociologii malých skupin a pro její aplikaci v s-gii práce, průmyslu apod. (Viz též strategie konfliktní.)

experimental cooperation coopération expérimental experimentell Kooperation, Zusammenarbeit cooperazione sperimentale

Literatura: viz hry experimentální, konflikt experimentální.

-- Jaro Křivohlavý