Sublimace
sublimace – (z lat. sublimis = vysoký, vznešený) – zjemnění spol. dezaprobované pudové tendence (sexuální nebo agresivní), nejvíce podléhající kult. spol. restrikci, v tendenci, resp. činnost spol. aprobovanou (viz aprobace sociální). Pojem se používá v psychoanalýze. Anna Freudová (1936) chápe s. jako tzv. obranný mechanismus, jako nevědomý proces, jímž se ego brání proti psych. dezintegraci tím, že nepřipouští vědomou realizaci sklonů, které jsou v rozporu s osobní morálkou (viz superego). Nejdále v pojetí s. zašel L. Szondi v r. 1944, který v s. spatřuje mj. i faktor volby povolání (např. zjemněný sadismus při volbě zubního lékařství nebo chirurgie apod.). Freud psal v r. 1908 o potlačování pudů v sexuální morálce dané kultury, což se stává impulsem uměl. tvorby. Jde o s. libida, jemuž je odepřeno úplné uspokojení. Věd. a uměl. kreativita a kult. činnosti vůbec (např. sport, soc. péče atd.) jsou náhradními způsoby uspokojení. Tuto ideu Freud dále rozpracovával (Das Unbehagen in der Kultur, 1930). Kulturu v tomto smyslu vymezil zjednodušeně jako represivní systém, jako sumu výkonů a zaměření, v nichž se náš život vzdaluje našim zvířecím předkům, a říká, že slouží ochraně člověka proti přírodě a úpravě vzájemných vztahů mezi lidmi. Za tuto ochranu zaplatil člověk tím, že se vzdal nejsilnějšího štěstí, jímž je pohlavní (genitální) láska. A. Taylor (1933) zkoumal skupinu mužů s předpokládanou s. sexu a hypotézu s. nepotvrdil. W. Toman (1968) pokládá důkaz s. za nemožný. J. A. Rycroft (1977) pokládá s. za vývojový a nikoli obranný proces. Koncept s. zůstává tedy jen nepotvrzenou hypotézou, kterou nelze považovat za obecně platnou.
sublimation sublimation Sublimierung, Sublimation sublimazione
Literatura: Freud, S.: Das Unbehagen in der Kultur. Wien 1930.