Urbanismus

urbanismus – pojem fr. původu, který se ustálil v čes. zemích pro označení souboru názorů, metod a postupů uplatňovaných při záměrném vytváření jednotlivých složek osídlení, zejm. měst. V s-gickém pojetí, spojeném se studií L. Wirtha, označuje u. soc. organizaci a způsob života měst. V Čechách se však v tomto druhém pojetí u. neujal a chápe se převážně v pojetí prvním. U. je v podstatě aplikovaný vědní obor, který zahrnuje v souvislosti s architekturou estetické a prostorové stránky formování měst a jejich částí a zároveň také tech., hosp. a stále více také soc. aspekty plánování a stavby měst. Vzhledem k tomu, že města, sídla i celé soustavy osídlení jsou nejsložitějšími hmotnými, hosp., soc., kult. i ekologickými, vzájemně propojenými systémy, klade u. důraz na celostní přístup a na syntézu vědních oborů. V anglosaské jazykové oblasti se pro ty činnosti, které se zabývají tech., ekon. a soc. stránkami vytváření měst a osídlení, používají pojmy územní plánování nebo plánování měst a venkova, přičemž se estetické a kult. stránky plánování a stavby měst traktují spíše v rámci architektury. V něm. oblasti se pro u. používá pojem „stavba měst“ nebo v minulosti také „umění stavby měst“. I když se v Čechách u. chápe v nejširším slova smyslu, vzhledem k tomu, že se vyučuje převážně na fakultách architektury, je kladen o něco větší důraz na výtvarná a kompoziční hlediska než na hosp., soc. a tech. stránky. V posledních desetiletích se v u. uplatňuje stále více hledisko ekologické. Důležitou komponentou u. je důraz na historii a na ochranu hist. městských struktur. U. jako aplikovaný vědní obor je produktem industriální společnosti a s ní spojeného rychlého a často chaotického růstu měst v 19. st. V angl. pracích se zdůrazňuje, že podnětem k formování u. byly především zákony o veřejném zdravotnictví, usilující o zlepšení hygienických poměrů v městech. Podobným podnětem bylo i úsilí o zlepšení kvality bytové výstavby. Syntézou staršího brit. u. byly práce Raymonda Unwina. V celosvět. měřítku působila na formování u. koncepce zahradního města, vyjádřená na zlomu 19. a 20. st. Ebenezerem Howardem. Byla výsledkem hledání východiska z krize měst ke konci 19. st. Řešení mělo spočívat ve spojení předností města a přírody. U. v něm. jazykové oblasti zdůrazňoval hygienické, stavební, organizační a později výtvarná a kompoziční hlediska, jak je to patrné zejm. z díla vídeňských autorů Camilla Sitteho a Otto Wagnera. Vedle těchto hledisek se v u. již od začátku 20. st. zdůrazňovaly techniky plánování měst, které vedly jednak k vzniku nových analytických metod při „diagnostikování“ stavu měst, jednak k formování nových konceptuálních tech., hosp., ale i právních nástrojů pro záměrné formování prostorové struktury měst. Sem patří např. zónování měst a četné metody plánování dopravních systémů. V období mezi svět. válkami zaznamenala zejm. teorie u. velký rozvoj. Byla stimulována především hnutím moderní architektury CIAM (Congrès Internationaux d'Architecture Moderne), ve kterém jednu z vedoucích rolí hrál architekt švýc. původu Le Corbusier a vedle něho C. van Eesteren, M. Stam, W. Gropius, E. May, V. Bourgeois, S. Giedion. Činnosti CIAM se z čes. strany zúčastnili Karel Teige, František Kalivoda a nepřímo celá řada dalších osobností. Význ. výsledkem činnosti CIAM byla deklarace o principech funkčního města, kterou později Le Corbusier nazval Athénskou chartou. Byl to dokument, který na desetiletí ovlivnil teorii a také praxi u. a stavby měst. Athénská charta konstatuje, že u. je organizace všech funkcí kolekt. života v aglomeracích a na venkově a že urbanizace není určována estetickými hledisky, ale výhradně funkčními potřebami. Z tohoto hlediska je proto nezbytné uspořádat vzájemné vztahy mezi bydlením, výrobou a rekreací, přičemž zákl. nástroji řešení by měly být rozdělení území, organizace dopravy a správní opatření. Charta rovněž žádala, aby chaotické členění území, vyvolané nákupem, spekulací a dědickými vztahy, bylo nahrazeno pozemkovou ekonomií, kolekt. a metodickou. Athénská charta v podstatě kritizovala působení trhu půdy. I když se CIAM po 2. svět. válce rozpustil a teor. se vyčerpal, praxe poválečné obnovy a výstavby měst v Evropě byla koncepcí funkčního města značně ovlivněna. Athénská charta byla klasickým výrazem modernismu a byla také jedním z prvních terčů kritiky ze strany postmodernismu, který měl tuto kritiku usnadněnu masovou a pokleslou formou tzv. moderní stavby měst, opírající se o funkcionalistické teorie CIAM. Modernistické odmítnutí uzavřeného bloku vedlo k zrušení tradiční městské ulice a k oslabení urbanity prostředí měst obecně. Kritika zapůsobila, v současné době jsou klasické principy modernismu v stavbě měst opuštěny a hledají se nové teor. základy u., které pravděpodobně některé zásady „funkčního města“ vstřebají (např. dopravní řešení), jiné naopak odmítnou (např. segregaci městských funkcí a aktivit) a další budou musit nově vytvořit – např. respekt k psych. a kult. stránkám stavby měst, ke kvalitě prostředí a k zajištění bezpečnosti. Teorie i praxe moderního u. byla v čes. zemích do nedávné minulosti spojena s nadměrným důrazem na hosp. a soc. plánování zajišťované státem. Toto spojení vedlo k řadě záporných jevů, např. k byrokratizaci a centralizaci, k potlačení občanské aktivity a k nekontrolovatelnosti aparátů hosp. a tech. institucí. V současné době se jak v teorii, tak i praxi u. hledají nové formy, které se opírají o decentralismus a o účast obyv. při vytváření měst.

urbanism urbanisme Urbanismus urbanesimo

Literatura: Albers, G.: Entwicklungslinien im Städtebau. Düsseldorf 1975; Cullingworth, J. B.: Town and Country Planning in Britain. London 1988; Haas, F.: Architektura 20. století. Praha 1978; Hrůza, J.: Teorie města. Praha 1965; Hrůza, J.: Slovník soudobého urbanismu. Praha 1977.

-- Jiří Musil