Axiologie

axiologie – (z řec. axios = cenný; logos = slovo, myšlenka, věda) – obecná, fil. fundovaná teorie hodnot, nauka o povaze hodnot, o jejich místu ve struktuře spol. skutečnosti, o vzájemných vazbách a hierarchii, o jejich funkci v procesu lidské činnosti. Předmětem zkoumání a. jsou hodnoty mravní, estetické, kult., polit., ekon.; uplatňuje se proto v s-gii, etice, estetice, kulturologii, politologii, ekonomii apod. V poloze obecné teorie odpovídá a. na zákl. otázku, co jsou to hodnoty, zatímco v rámci dílčích spol.vědních disciplín zkoumá, co je hodnotné, žádoucí, cenné. Bývá členěna na formální a materiální. Formální a. konstituuje apriorní zákony dané v samotných hodnotách, materiální a. se orientuje především na konkrétní hierarchie hodnotových systémů. Kořeny teorie hodnot jsou hledány již v periodě krize aténské demokracie, kdy si filozofové (Sokrates) explicitně položili otázku, co je blaho, štěstí, co je dobré, oč je třeba usilovat. Od antiky až do 2. poloviny 19. st. existuje a. pouze v této formě, tj. ve formě jednoty s ontologií. Ke zlomu dochází, když je struktura bytí fil. teorií nahlížena v rovině toho, co jest, i v rovině toho, co býti má, kdy otázka, co je hodnotné, je doplněna otázkou, co je hodnota. Od 70. l. 19. st. se a. konstituuje jako relativně samostatná filozoficko-s-gická disciplína s mezioborovým uplatněním, u jejíhož zrodu stojí především práce R. H. Lotzeho a novokantovců W. Windelbanda a H. Rickerta. Konstituování obecné a. však předcházelo zkoumání hodnot v ekon. teorii jako prostředku analýzy spol. poměrů (W. Petty, A. Smith, D. Ricardo a později i K. Marx). Význ., i když především implicitním zdrojem axiologických zkoumání se staly i kritika teorie hudby, kritika umění a literatury. Silně působilo dílo F. Nietzscheho a jeho nihilismus jako pokus o překonání tradičních křesťanských, event. sociál. hodnotových představ. Od přelomu 19. a 20. st. se a. rozvíjela v několika liniích. Vedle bádenského novokantovství, typického pojetím hodnot jako transcendentálních norem, se výrazně uplatňovala i linie personalistického ontologismu, zakotvující nadčasový svět hodnot v božském jsoucnu, dále linie kult.-hist. relativismu, vycházejícího z představy o pluralitě hodnotových systémů zkoumaných hist. metodou. Význ. směr a. představoval i psychologismus naturalistického typu, vyvozující hodnoty z lidských potřeb zakotvených v psychice člověka a připisující hodnotám empir. existenci, faktickou předmětnost.

Pro rozvoj s-gie je zvl. význ. větev axiologických zkoumání reprezentovaná M. Weberem, který inspirován novokantovstvím interpretuje hodnoty jako fakty normativní povahy nesoucí určitý význam pro určitý subjekt, fakty, jež se takto mohou stát pramenem interpretace soc. jednání. Na tomto základě postavil Weber i koncepci „Wertungsfreie Wissenschaft“, tj. vědy, která nemá produkovat hodnocení a nemá hodnotit hodnoty (viz hodnocení v sociologii). A. v pojetí É. Durkheima otevírá možnost pohledu na společnost jako na subjekt, který konstituuje hodnoty jako kolekt. představy, v nichž se odráží minulá zkušenost společnosti ve stínové podobě. T. Parsons rozvinul a. v polovině 20. st. jako metodol. nástroj strukturně funkcionální analýzy společnosti. V jeho pojetí existence soc. systému předpokládá existenci obecně přijímaných hodnot, jejichž zkoumání může odhalit soc. vztahy a funkce soc. institucí (viz též funkcionalismus strukturální). V logickém pozitivismu (ve 20. l.) bylo téma hodnot redukováno na otázku povahy hodnotových soudů a obecná teorie hodnot se pak uplatňovala především v konkrétních spol. vědách (zejm. při konstituování praktické filozofie), aniž by vyústila ve velké monografie jako v prvních desetiletích 20. st. Zakladatelé marxismu se explicitně obecnému tématu hodnot nevěnovali, zájem o toto téma vzniká mezi marxisty prakticky až v 70. a 80. l. tohoto st. Objevují se pokusy vykládat a. jako nauku o hodnotách, faktech a hodnotách, normách (M. Fritzhand), tendence pojímat a. jako součást kulturologie s důrazem na kantovskou tradici (N. Z. Čavčavadze), snaha vrátit se při axiologických zkoumáních k Marxově pojetí hodnoty, příp. spojovat toto východisko s teorií sémantiky a s estetikou (V. Brožík). (Viz též sociologie hodnot, orientace hodnotová, výzkum hodnot.)

axiology axiologie Werttheorie, Axiologie assiologia

Literatura: Čavčavadze, N. Z.: Kultura i cennosti. Tbilisi 1984; Dorotíková, S.: Filozofia a problémy hodnoty. Bratislava 1980; Heller, A.: Hypothese über eine marxistische Theorie der Werte. Frankfurt a. M. 1972; Kraus, O.: Die Werttheorien. Brno 1937; Messer, A.: Die deutsche Wertphilosophie der Gegenwart. Leipzig 1926; Rickert, H.: System der Philosophie I. Tübingen 1921.

-- Pavel Baran