Kulturologie

kulturologie – nestabilizovaný pojem dnes běžně chápaný jako široce pojatá věda o kultuře. Termín uvedl do spol. věd v r. 1909 chemik W. Ostwald. V souladu se svou fil. koncepcí energeticismu požadoval studium a interpretaci kultury jako projevu transformace energie. Jako jeden z prvních se pokusil vymezit specifikum s-gického a kulturologického výzkumu. Jeho klasifikace věd a pojetí k. se však nesetkaly s všeobecným uznáním a byly zejm. ze strany sociologů podrobeny řadě kritik (M. Weber aj.). Nejvlivnější koncepci k. jako samostatné vědní disciplíny vypracoval v průběhu 30. a 40. l. L. A. White. Jejím výchozím bodem se stalo hledání odpovědi na otázku, čím se člověk liší od ostatních živočichů. Podle Whitea je to především specificky lidská schopnost symbolizace, která člověku umožňuje vytvářet a udílet věcem a jevům význam. Navrhl pro ně pojem symboláty. Jestliže se zabýváme symboláty v jejich vzájemném vztahu (viz kontext extrasomatický), jedná se o kulturu a oborem, který je studuje, je podle Whitea k. Whiteova koncepce k. výrazně ovlivnila kult. antropologii 2. poloviny 20. st. (G. E. Dole, R. L. Carniero aj.). S nejrůznějšími modifikacemi jeho pojetí kultury se setkáváme v neoevolucionismu, v kulturní ekologii, v kulturním materialismu a v nové archeologii. S ohlasem Whiteovy k. se můžeme setkat nejen v USA, ale i ve Velké Británii, Francii, Nizozemsku a dokonce i v bývalém SSSR (E. S. Markarjan). Současná k. není pouhým oživením myšlenek L. A. Whitea, ale představuje bezprostřední reakci na fakt stále větší dezintegrace a diferenciace výzkumů člověka, společnosti a kultury. Tato k. vychází z globálního antropol. chápání kultury jako systému nadbiol. prostředků a mechanismů, jejichž prostřednictvím se člověk adaptoval na vnější prostředí. Pokouší se překonat roztříštěnost přístupů ke kultuře jednotlivých spol. věd a odhalit vnitřní vztahy, které mezi jednotlivými dimenzemi kultury reálně existují. Vychází přitom z předpokladu, že kulturu je možné zkomat: 1. v atributivním smyslu jako univerzálně lidský fenomén, systém extrasomatických prostředků a mechanismů, které motivují, usměrnují, koordinují, realizují a zajištují lidskou činnost na úrovni druhu Homo; 2. v distributivním smyslu na úrovni jednotlivých sociokulturních systémů, subkultur a kontrakultur, které je možné identifikovat v čase a prostoru (při akceptování kulturního pluralismu a metodol. zásady kulturního relativismu); 3. na úrovni jednotlivce z hlediska mechanismů osvojování kultury člověkem v procesu socializace a enkulturace.

Kultura jako předmět kulturologického výzkumu
Úrovně analýzy kulturních jevů Předmět studia Tradiční disciplíny Kulturologické disciplíny
Úroveň druhu Homo sapien Kultura jako rodový atribut lidstva – generická kultura Filozofická antropologie Filozofie člověka a kultury
Filozofie kultury
Fyzická antropologie Biokulturologie
Paleoantropologie
Etologie
Úroveň sociokulturních systémů Kultury a subkultury v čase a prostoru Sociální, kulturnílingvistická antropologie Sociokulturní antropologie
Etnografie
Etnologie
Sociologie Sociologie kultury
Sociální a kulturní ekologie Ekokulturologie
Archeologie Dějiny kultury
Prehistorie
Obecné dějiny
Úroveň osobnosti jednotlivce Kultura jako determinanta osobnosti člověka Sociální psychologie Psychologie kultury
Vývojová psychologie
Psychologie osobnosti
Psychologická antropologie
Transkulturní psychologie


Charakteristickým rysem takto koncipované k. je její generalizační funkce, nová syntéza poznatků, kterých bylo studiem kultury na různých úrovních dosaženo. K. buduje multidimenzionální explanační model, který se opírá o dílčí teorie kultury, jednotně tematizované výzk. oblasti a síť komplementárních kulturologických pojmů a kategorií. Obecná k. se opírá zejm. o filozofickou antropologii, biokulturologii, o spojení soc. a kult. antropologie a o sociologii kultury (někteří sociologové, např. P. A. Sorokin, T. Parsons, měli tendenci chápat celou s-gii jako kulturologickou vědu zabývající se studiem sociokult. jevů). Nezastupitelné místo v k. zaujímá dnes soc. a kulturní ekologie a ekokulturologie, která se zabývá zejm. analýzou limitujícího a stimulujícího vlivu ekologických, ekon., demogr. a technol. faktorů na vznik, fungování a vývoj konkrétních sociokult. systémů. Pro kulturologickou explanaci jsou důležité také dějiny kultury a psychologie kultury. Teor.-metodol. možnosti k. v naznačené podobě experimentálně ověřuje v čes. zemích počátkem 90. l. v pedagogické i vědeckovýzk. praxi katedra teorie kultury fil. fakulty UK. Od r. 1990 je zde pěstována k. jako nový studijní obor (za spoluúčasti J. Polišenského, J. Petráně, L. Holého, P. Skalníka aj.). Paralelně s budováním základů obecné k. se rozvíjí také aplikovaná k., která se zabývá managementem kultury, animací kultury volného času, tvorbou, distribucí a prezentací kult. hodnot, ochranou kult. dědictví, fungováním kult. institucí, šířením kultury prostřednictvím masmédii atd.

culturology culturologie Kulturwissenschaft culturologia

Literatura: Dole, G. E.Carneiro, R. L. ed.: Essays in the Science of Culture. In Honor of Leslie A. White. New York 1960; Edgerton, R. B.Langness, L. L.: Methods and Styles in the Study of Culture. San Francisco, 1974; Gamst, F. C.Norbeck, E.: Ideas of Culture: Sources and Uses. New York, Holt, 1976; Geertz, C.: The Interpretation of Cultures. New York 1973; Harris, M.: The Rise of Anthropological Theory. A History of Theories of Culture. New York 1968; Kaplan, D.: Culture Theory. Englewood Cliffs, N. J. 1972; Kroeber, A. L.Kluckhohn, C.: Culture. A Critical Review of Concepts and Definitions. Massachusetts 1952; Shweder, R. A.Levine, R. A. eds.: Culture Theory: Essays on Mind, Self, and Emotion. New York 1984; Soukup, V. ed.: K aktuálním otázkám kulturologie. Praha 1991; Tennekes, J.: Anthropology Relativism and Method. Assen 1971; White, A. L.: The Science of Culture. New York 1949; White, A. L.: The Concept of Cultural Systems. New York 1975.

Václav Soukup