Biologismus
biologismus – (z řec. bios = život, logos = nauka, věda) – orientace v s-gii, která: a) koncipuje s-gii jako variantu přír. vědy modelovanou podle vzoru biologie, b) využívá biol. poznatky, které přímo vztahuje k soc. životu, c) operuje s analogií mezi společností a živým organismem, d) snaží se vysvětlit soc. jevy jako biol. jevy. Výrazným impulsem k rozvoji b. byl především darwinismus (viz darwinismus sociální) ve všech svých vývojových podobách a mohutný rozvoj biol. věd v posledních desetiletích, zejm. genetiky. Klasické biologistické a biologizující směry vycházely podle P. A. Sorokina z těchto zákl. premis: 1. společnost je zvláštní druh organismu v biol. smyslu; 2. proto se společnost ve svých podstatných rysech podobá konstituci a funkcím biol. organismu; 3. jako organismus je společnost podřízena týmž biol. zákonům, podle kterých fungují a žijí biol. organismy; 4. s-gie proto musí být nutně založena na biologii jako zákl. vědě (viz též škola organistická). Jeden z význ. reprezentantů klasického biologismu P. von Lilienfeld zformuloval principy b. do dvou tezí: „Nihil est in societate quod non prius fuerit in natura“ (ve společnosti není ničeho, čeho by předtím nebylo v přírodě) a „Sociologus nemo, nisi biologus“ (sociolog není ničím, není-li biologem). Klasické směry patřící k b. lze rozdělit takto: a) bioorganistický výklad soc. jevů (rus. sociolog něm. původu P. von Lilienfeld, význ. rak. ekonom a sociolog A. E. F. Schäffle, fr. sociolog R. Worms, rus. sociolog Jakov A. Novikov a fr. filozof A. Fouillée), b) antroporasové teorie (A. de Gobineau, H. S. Chamberlain, škola antroporasových měření – viz též škola rasově antropologická), c) darwinistická škola boje o život neboli soc. darwinismus, d) instinktivistická škola.
B. byl tradičně vysmíván a karikován, jednak pro jistou naivitu svého reálného provedení, jednak pro polit. a ideol. konsekvence, které z něho byly oprávněně či neoprávněně vyvozovány. Metodol. se b. vytýkal redukcionismus. Dnes, kdy redukcionismus není v obecné metodologii pokládán za jednoznačné negativum, se biol. inspirace ukazují pro s-gii dokonce jako mimořádně plodné. K b. v jistém smyslu patří behaviorismus i psychoanalýza, samozřejmě všechna s-gická studia etologická (viz etologie) a v poslední době především sociobiologie. B. vyvolává spíše emocionální než věcný a skutečně argumentovaný odpor, protože narušuje zaběhané a stereotypizované principy výjimečnosti lidského rodu a kultury. Svědčí o tom nejen diskuse týkající se rasových diferencí, ale také spory o genetické determinanty lidské inteligence, o použitelnost inteligenčního kvocientu a v poslední době diskuse kolem sociobiologie a zejm. genového inženýrství.
biologism biologisme Biologismus biologismo
Literatura: Sorokin, P. A.: Sociologické nauky přítomnosti. Praha 1936; Worms, R.: Úvod do studia lidské společnosti. Praha 1928.