Člověk jednorozměrný
člověk jednorozměrný – pojem zavedený v kontextu tzv. kritické teorie Herberta Marcuseho pro označení typu osobnosti, člověka vyspělé industriální společnosti. Č.j. je podobnou myšlenkovou konstrukcí jako „vnějškově řízený člověk“ D. Riesmana, organizační člověk W. F. Whytea, autoritářská osobnost T. W. Adorna. Je charakterizován nekritickým vztahem k dané skutečnosti, kterou bez námitek akceptuje a do níž se integruje, silnou indoktrinací propagandistickými stereotypy, ztrátou individuality, manipulovatelností, superkonformitou atd. Č.j. je produktem i producentem industriální společnosti založené na technologické racionalitě, která vytlačuje transcendentní rozměr z lidského a spol. světa. Koncepce č.j. není ani tak psychol. výkladem postavení individua v moderní společnosti, jako spíše kritikou této společnosti samotné. Marcuseho koncepce je silně inspirována marxismem a freudismem, zejm. W. Reichem, K. Horneyovou, dále T. W. Adornem, E. Frommem aj. Jednorozměrná společnost, do níž je č.j. situován, je společností s novými, nenásilnými formami kontroly, s naprostou integrovaností ve sféře politiky a kultury a s limitovanou možností reálné komunikace. Jednorozměrné myšlení pak podle Marcuseho znamená porážku logiky protestu a dominaci pozitivního, tj. nekritického a konformního myšlení. Marcuseho koncepci k nám poprvé uvedla Milena Tlustá v r. 1969 a pozoruhodným způsobem ji srovnala s proslulou Orwellovou antiutopií 1984.
one dimensional man homme unidimensionnel Eindimensionaler Mensch uomo unidimensionale
Literatura: Habermas, J. ed.: Antworten auf Herbert Marcuse. Frankfurt a. M. 1968; Marcuse, H.: (1964) Jednorozměrný člověk. Praha 1990; Tlustá, M.: Jednorozměrný člověk. In: Vědecké informace Ústavu sociálně politických věd UK, řada Filosofie. Praha 1969.