Dadaismus
dadaismus – uměl. hnutí a názorová oblast s rysy životního stylu, součást meziválečné umělecké avantgardy. Termín d. je odvozen od slova „dada“, které pro jeho nesmyslnost záměrně vybral T. Tzara, hlavní protagonista hnutí. D. definoval řadou provokativních výroků, jejichž společným rysem je negace umění a všech tradičních hodnot společnosti a které mj. vyjadřují zhnusení nad některými soc. institucemi, např. rodinou, požadavek „zrušení“ soc. hierarchizace a organizace, boha, morálky, škrtnutí minulosti i budoucnosti. Evrop. d. vznikl r. 1916 ve Švýcarsku jako reakce mladých intelektuálů (nejen umělců) na absurdnost a grotesknost moderní civilizace v závěrečné fázi 1. svět. války. Na půdě Voltairova kabaretu v Curychu a později v různých výstavních síních a v časopisech v Kolíně, v Berlíně (od r. 1918) a v Paříži (od r. 1919) přednášeli dadaisté své agresivní manifesty a básně „vyrobené“ (dadaisté zavrhli termín „tvořit“) metodou tahání slov z klobouku, pronášeli invektivy vůči přítomným, šokovali amorálními výroky, obrazy, často za doprovodu silně kakofonní hudby, inscenovali skandály, pomyslné soudy se slavnými osobnostmi. Přitom chtěli komunikovat s publikem, vynucovali si jeho přímou odezvu: provokace vedly často k masovému ničení obrazů a plastik, k demolici sálu, napadání účinkujících a k zásahu policie. Analogická aktivita vznikla v téže době v New Yorku především z iniciativy M. Duchampa. Něm. Club Dada, vedený R. Hulsenbeckem, inklinoval k anarchistickému až kom. revolucionářství. Největší rozmach zaznamenalo toto mezinár. hnutí v l. 1918–1920, svou invenci vyčerpalo v r. 1923.
Sedmileté trvání dadaistického hnutí bylo naplněno horečnatou aktivitou (sám Tzara napsal 7 manifestů, více než 50 časopisů té doby bylo alespoň zčásti zasvěceno d., aktivních příslušníků bylo více než 70, mezi nimi řada budoucích slavných umělců) a je považováno za význ. předěl v historii umění. Potřeba destrukce dosavadního světa, dováděná ad absurdum, „vyčistila prostor“ pro nová konstruktivní pojetí umění a života a částečně je přímo vyprovokovala (spec. surrealismus). Současně d. vytvořil určitý typ intelektuální vzpoury proti tradici, falešné humanitě, sentimentalitě a sebeuspokojení, spojený se vzorem chování, který opakovaně přitahuje každou další mladou generaci. Uměl. metodami navázal d. přímo na expresionismus a futurismus a lze v něm rozeznat i prvky kubismu a konstruktivismu, i když sám rezolutně zavrhl zejm. poslední dva pozitivisticky orientované směry. Skutečným objevem d. je fotomontáž a „ready-mades“, doménou jsou i kreslené a fonetické básně a výtvarné typografické tisky. Ovlivnil další generace malířů a básníků a měl vliv i na kinematografii. V meziválečném Československu nemělo dadaistické hnutí silnou bezprostřední odezvu. Částečně ovlivnilo aktivitu Devětsilu a tvorbu představitelů poetismu. Revivalismus d. jako uměl. směru nastal koncem 50. l. a v 60. l. s pop-artem, assemblagií, minimal artem a podobnými směry. Vznikl i neodadaismus, neorealismus a další odrůdy ne-umění, které učinily svým „svatým“ M. Duchampa a aktualizovaly jeho techniku ready-mades např. vystavováním „odpadů civilizace“. Tyto výtvory dnes veřejnost většinou rovnou akceptuje jako uměl. díla (s příjemným pocitem nonkonformismu), nejde už tedy o provokativní antispol. a antiuměl. činy, tedy o činy v pravém slova smyslu dadaistické. Za určité dědice d. jsou považovány také comics a některé formy happeningu.
Dadaism dadaisme Dadaismus dadaismo
Literatura: Richter, H.: (1964) Dadaizm. Warszawa 1986; viz též avantgarda umělecká.