Konfiguracionismus
konfiguracionismus – (z lat. configurare = seskupovat) – směr v am. kulturní antropologii, který byl rozpracován v průběhu 20. a 30. l. 20. st. spolupracovníky a žáky F. Boase a který význ. přispěl k rozšíření systémových metod a technik antropol. výzkumů a k prohloubení syntetického pohledu na kulturu přírodních národů. K. se zaměřoval především na studium mechanismů integrace kultury, na deskripci kulturních vzorů, analýzu procesů akulturace a kulturní změny. Podstata kultury byla spatřována v konfiguraci hodnot, norem, idejí a vzorů chování charakteristických pro zkoumanou společnost. K. se pokouší o systémový výklad empir. získaných kulturních prvků typických pro určitou kulturní oblast. Centrální kategorií konfiguracionistické analýzy kultury se stal pojem kult. vzor, jímž se antropologové pokoušeli vyjádřit, že kultura nepředstavuje nahodilé seskupení kult. prvků, ale je založena na určitém org. principu, který plní integrativní a selektivní funkci. Vedle F. Boase anticipoval k. jako novou teor.-metodol. orientaci v kult. antropologii ve 20. l. E. Sapir. Za zakladatele k. je však považována R. F. Benedictová. Vydání její práce Patterns of Culture (1934), ve které předložila svoji slavnou typologii indiánských kultur (dionýský a apollónský typ kultury), představuje přelom v antropol. studiu, překonání difuzionistického výkladu kultury. Osobitou variantu k. vypracoval M. E. Opler, který se ve své koncepci kulturních témat pokusil přehodnotit předpoklad R. F. Benedictové, že v každém kult. systému existuje dominantní, zákl. vzor, jenž všechny ostatní integruje a dává každé kultuře její osobitý a jedinečný charakter. Podle Oplera neexistuje pouze jeden všeovládající organizační princip, ale celý soubor různých vzájemně spjatých soc. regulativů a vzorů činnosti – tzv. kult. témat, která kontrolují a stimulují chování jednotlivců uvnitř společnosti a zabezpečují celistvost a dynamickou rovnováhu kult. systému. Konfiguracionistický výzkum kult. vzorů, konfigurace hodnot a norem v různých kulturách dále rozvinuli ve 40. a 50. l. A. L. Kroeber, C. Kluckhohn, D. Bidney, J. P. Gillin. K. je kritizován pro jednostrannou a do značné míry subjektivní interpretaci antropol. dat a celkovou spekulativnost modelů kultury. S nástupem nových antropol. směrů k. na přelomu 50. a 60. l. zaniká.
configurationism configurationnisme Konfigurationismus configurazionismo
Literatura: Benedict, R.: Patterns of Culture. Boston and New York 1934; Hatch, E.: Thoeries of Man and Culture. New York 1973; Opler, M. E.: The Context of Themes. American Anthroplogist, 61, 1949.