Demokracie parlamentní

demokracie parlamentní – jeden z typů demokracie, jehož základem je Montesquieuovo rozlišení tří funkcí státu – zákonodárné, výkonné a soudcovské, s požadavkem, aby každá z nich byla vykonávána samostatným orgánem (viz též dělba moci). D.p. preferuje ve vzájemném vztahu moci zákonodárné a výkonné legislativu. Podle vzájemných vztahů těchto orgánů existuje šest typů organizace moci konstituční demokracie vůbec. D.p. je jednou z nich a má následující strukturní rysy: 1. členové vlády jsou současně poslanci parlamentu; 2. vládu tvoří vůdcové politické strany, příp. koalice stran, která získala většinu, a mezi vládou, parlamentem a vedením strany existuje personální unie; zároveň jsou však tyto instituce funkčně nezávislé; 3. v čele vlády je premiér nebo prezident, který má mnohem větší výsady a práva než jeho kolegové ve vládě nebo v parlamentu; je-li v čele vlády premiér, je úřad nejvyšší hlavy státu oddělen od úřadu šéfa vlády; 4. vláda vykonává moc potud, pokud reprezentuje většinu v parlamentu; 5. vláda se dělí s parlamentem o právo činit polit. rozhodování; teor. má parlament moc zákonodárnou, vláda moc výkonnou (parlament přijímá zákony na popud vlády); 6. parlamentarismus funguje jako systém vzájemné kontroly vlády a parlamentu. V jiné klasifikaci je d.p. jednou ze dvou forem reprezentativní demokracie (vedle prezidentské demokracie). Jiná klasifikace od sebe odděluje reprezentativní a zastupitelskou demokracii. První je demokracií liberálního období, kdy ještě nebylo všeobecné volební právo. Po jeho zavedení se mění v demokracii zastupitelskou („le representant“ či „der Vertreter“ na rozdíl od „le député“ a „der Abgeordnete“). Mnohé ústavy demokr. států jsou smíšením různých forem demokracie. Tak ústava Švýcarska a jeho kantonů je spojením přímé a nepřímé demokracie. V něm. ústavě z r. 1919 (Výmarská republika) byla reprezentativní demokracie doplněna plebiscitními prvky. Ve Francii je smíšená forma prezidentské a reprezentativní demokracie. Podstatnou roli u všech forem reprezentativní demokracie hrají polit. strany.

parliamentary democracy démocratie parlementaire Parlamentsdemokratie democrazia parlamentare

Literatura: Bryce, J.: Moderní demokracie, sv. I, II. Praha 1927; Cosnell, H. E.: Democracy: The Threshold of Freedom. New York 1948; Hermens, F. A.: Democracy or Anarchy? A Study of Proportional Representation, 1941; Loewenstein, K.: Political Power in Govemmental Process. Chicago 1957; Miller, W. E. – Stokes, D. E.: Constituency Influence in Congress. American Political Science Review, 56, 1963; Smith, T. V.: The Legislative Way of Life. Chicago 1940; Wahlke, J. a kol.: The Legislative System: Exploration in Legislative Behaviour. New York 1962; viz též parlament, parlamentarismus.

-- Eva Broklová