Statika sociální
statika sociální – (z řec. staticos = pevný, stálý, nehybný, neměnný; lat. socialis = družný, spojenecký, manželský) – pojem převzatý z mechaniky (nauky o rovnováze sil a hmotných soustav), který do s-gie uvedl A. Comte v díle Cours de la philosophie positive. Rozdělil s-gii na dvě velké oblasti: na s.s. a sociální dynamiku. Soc. dynamiku vymezoval jako pozitivní teorii spol. pokroku, teorii nevyhnutelného a neustálého vývoje lidstva, a chápal ji jako základ své pozitivisticky orientované s-gie, zatímco s.s. charakterizoval jako část s-gické teorie a metodologie, která se zabývá studiem struktury společnosti a spol. pořádku. S.s. pojednává o daném stavu společnosti, v němž vládne zákon vzájemné souhry, tj. soc. konsensus (zákl. kategorie s.s. a celé pozitivisticky orientované s-gie). Comtova s.s. se zabývá obecnými podmínkami existence a stability konkrétních spol. systémů. Důležité místo zde má jeho teorie rodiny, v níž rozlišuje dva zákl. rodinné vztahy: mezi pohlavími vytvářejícími rodinu a mezi pokoleními, která rodinu podporují. Neuznával rovnoprávnost pohlaví, základ manželství spatřoval v podřízení se ženy mužovi. Vztah mezi rodiči a dětmi zakládal na poslušnosti dětí a oddanosti rodičům. Rodina ochraňuje a předává tradice a zkušenosti předchozích generací. Zde se individuum socializuje a získává vlastnosti nezbytné pro život ve společnosti (učí se žít pro druhé). Dobré vztahy mezi generacemi podporují spol. rovnováhu. Analogii rodinných vztahů v širším spol. měřítku představuje kooperace na základě dělby práce, založené především na morálně psych. vazbě. Spol. harmonie vzniká a upevňuje se zejm. na základě emocionálních a morálních vazeb. Stát chápe Comte jako orgán soc. solidarity, jemuž se musí každý jedinec podřídit. Stát má vystupovat jako ochránce spol. pořádku a musí plnit funkce ekon., polit. a především morální. Stát je sdružením poslušných občanů (v duchu soc. konsensu). Význ. roli zde hraje i náboženství a církev, které mají na základě jednoty víry a citů zajišťovat spol. soudržnost. Ve starých společnostech zajišťovala jednotu tradiční náboženství, v pozitivistické společnosti ji zajistí náboženství pozitivistické.
Comtovo dělení s-gie na s.s. a soc. dynamiku ovlivnilo na dlouhou dobu vývoj svět. s-gického myšlení. V čes. zemích se to projevilo zcela konkrétně v Masarykově koncepci s-gie (viz Základové konkrétní logiky), chápané jako věda o organizaci lidské společnosti, o jejím přirozeném konsensu a o podmínkách její existence, o zákonech spol. pohybu a hist. vývoje. Masaryk do s.s. zahrnoval síly, které udržují společnost, tj. individuum, rodinu a samu společnost. Obdobně B. Foustka vymezil s-gii jako vědu o podmínkách a zákonech spol. bytí (s.s.) a o podmínkách spol. vývoje (soc. dynamika). E. Chalupný nazýval s.s. skladbou či soc. anatomií, uznával konsensus za zákl. s-gický zákon a řadil mezi morfologické prvky civilizace zejm. činnosti a výtvory. I. A. Bláha byl rovněž ovlivněn Comtovým dělením s-gie. Vychází z pojmu soc. situace a s-gii charakterizuje jako vědu o nejobecnějších vlastnostech soc. bytí a soc. dění (soc. jsoucna v jeho aspektu statickém a dynamickém), která čerpá svá fakta ke generalizacím ze všech vývojových fází lidských skupin a jejich kultur. V nových variantách je rozpracována myšlenka s.s. v neopozitivistických a zejm. strukturálně funkcionalistických koncepcích.
social statics statique sociale soziale Statik statica sociale
Literatura: Bláha, A. I.: Sociologie. Praha 1968; Comte, A.: Sociologie. Praha 1927; Fischer, J. L.: Saint Simon a August Comte. Praha 1925; Chalupný, E.: Systém sociologie v náčrtku. Praha 1928; Szacki, J.: Historia myśli sociologicznej. Warszawa 1981; Szczepański, J.: Sociológia. Bratislava 1967.