Zednářství
zednářství – plným názvem „svobodné zednářství“ – význ. polit. a kult. celosvět. hnutí, jehož původ není spolehlivě znám. Zednářská legenda považuje za původní zednáře stavitele Šalomounova chrámu moudrosti, někteří je považují ze „mstitele templářů“, jiní je spojují se staviteli středověkých katedrál, kteří údajně tvořili tajné mystické sdružení, nacisté považovali novodobé z. za odnož sionismu. Původní z. bylo hnutí pěstující esoterismus a pansofii, dnes je to hnutí převážně kult.-polit., i když se ve většině svých směrů nevzdalo ani svých původních esoterických tradic. Za hist. počátek z. je považován r. 1717, kdy byla v Anglii založena Velkolóže Londýna a Westminsteru. V r. 1723 presbyteriánský duchovní J. Anderson vydal zednářský manifest, nazvaný Konstituční kniha, který je dodnes závazným programem z. Zednářské společnosti byly tajnými společnostmi, od 19. st. společnostmi výběrovými, uzavřenými. Zpočátku byly přístupny pouze mužům a teprve později vznikají i společnosti čistě ženské, resp. smíšené. Organizačními jednotkami jsou „lóže“ (resp. velkolóže), organizované skupiny uskutečňující zednářský program, který se skládá z „vnitřní“ a „vnější“ práce. K hnutí z. mělo velmi blízko zejm. rotariánství, tzv. schlaraffie, druidské řády aj. Svobodným zednářem je nazýván ten, kdo „opracovává viditelný kámen“ (symbol osobnosti zednáře), ale i ten, kdo z těchto „opracovaných kamenů“ staví „zeď“. Tím je symbolicky vyjádřen cíl z.: práce na zušlechtění jedince a lidstva. Ideou z. je tedy mravní zdokonalení lidstva, vytvoření všesvětového lidského bratrství, eticky a soc. pokročilé lidské společnosti. Lidstvo má v tomto smyslu dosáhnout nejvyššího stupně lásky a osvícení (J. G. Fichte požadoval nejvyšší úroveň vzdělanosti), aby se pozvedlo k vyšší úrovni života, která je vymezena pojmy moudrost, ctnost, odpovědnost (spravedlnost) a krása (Lennings Enzyklopädie der Freimaurerei, I. sv., 1863). G. E. Lessing (1778) požaduje, aby se proto zednáři zbavili předsudků patriotismu a konvenčního náboženství. V Konstituční knize se uvádí: náležíme ke všem národům, jazykům, kmenům a vyslovili jsme se proti veškeré politice. V jiné zednářské publikaci je psáno, že v pravém zednáři se spojuje vlastenectví se světoběženstvím a že „svaz zednářů“ je svazkem lidstva v malém, je jádrem svazku lidstva (Menschheitsbund), který bude prací zednářů vytvořen.
Za povinnosti zednáře se považuje: cvičit se v ctnostech, kultivovat moudrost, být humánním a dobročinným. Ideje a rituály z. jsou vyjadřovány řadou prastarých symbolů (trojúhelník atd.) a symbolů specif. zednářských (kružítko, úhloměr, kladivo, trojhran atd.). Své ideje prosazovalo z. nepochybně také polit. prostředky a jeho velký vliv ve veř. a kult.-polit. životě, zejm. v období osvícenství, je všeobecně znám (hlavně vliv tzv. Velkého Orientu Francie, k němuž příslušel též čsl. prezident E. Beneš). Z. se dělí na řadu ritů (skotský, johanitský atd.) a členství má tyto stupně: učeň, tovaryš a mistr, resp. velmistr různých stupňů. Tzv. hermetické z., zřízené v Avignonu v r. 1770 a změněné později na řád Memphis Misraim, se věnovalo především studiu hermetismu a kabbaly. Specif. židovské odvětví z. představují lóže B nai B rith (Synové Světla). Do Čech zavedl z. patrně hrabě F. A. Špork, který údajně založil v Praze první zednářskou lóži U tří hvězd již r. 1726 (F. Mašlaň, 1923), ale není to jisté (F. Zachystal, 1937). Velkým nepřítelem z. byla katol. církev. Již r. 1737 vystoupil papež Klement XII. ostře proti z. a papež Lev XIII. vydal r. 1884 proti němu bulu, v níž označil zednáře za „pomocníky ďáblovy“. Jisté schizma, které v katol. církvi nastalo po II. vatikánském koncilu, je pokládáno za „dílo zednářů“, kterým se údajně podařilo proniknout až do papežské kurie. Z. se hlásí ke křesťanství, s nímž je spojuje idea charitativní lásky, ale jejich vyznání je označováno za deismus či za panteismus (o Bohu hovoří jako o Velkém architektu všehomíra). V Čechách bylo z. potíráno zejm. jezuity. Renegát A. Vigneau (1935) označil činnost zednářů za polit. intriky, antiklerikalismus a antimilitarismus.
freemasonry fraue-maçonnerie Freimaurerei massoneria
Literatura: Lennhoff, E.: Svobodní zednáři. Praha 1931; Lobkowicz, P. F.: Legenda svobodných zednářů. Praha 1996; Wolfstieg, A.: Ursprung und Entwicklung der Freimaurerei. Sv. I–III. Berlin 1920.