Naše doba
Naše doba (1894–1949)
Časopis s podtitulem „Revue pro vědu, umění a život sociální“ vycházel se stejnou (ne vždy dodržovanou) periodicitou jako dřívější Athenaeum v letech 1894 (fakticky 1893/94) – 1944 (1943/44) a 1946 (1945/46) – 1949 (1948/49); celkem vyšlo 55 ročníků. Nakladatelem byl Jan Laichter. Redaktory prvního ročníku byli František Drtina, Josef Kaizl a T. G. Masaryk. Druhý až 22. ročník (1895–1915) redigoval pouze T. G. Masaryk, v roce 1915 ve spolupráci s Edvardem Benešem. Po jejich odchodu do exilu se redaktorem Naší doby stal pedagog František Drtina, který vedl 23.–31. ročník (1916–1923), všechny další ročníky Naší doby redigoval ekonom Josef Macek. Vydávání časopisu bylo zastaveno v únoru 1949 (z 55. ročníku (1948/49) tak vyšlo jen 5 čísel).
Kromě původních článků osvětového i akademičtějšího rázu časopis zpočátku obsahoval politické rozhledy a recenze knih, beletrie i odborné literatury (obvykle anonymní), jeho významnou část představovaly „rozhledy“ po jiných časopisech (a kritické diskuse s nimi), sociální, hospodářské, školské a nábožensko-církevní rozhledy. V období po první světové válce Naše doba vyrostla v jeden z nejzásadnějších českých populárně odborných časopisů vůbec. Struktura časopisu s převahou „rozhledů“ sice zůstala zachována, stejně jako až překvapivý zájem o náboženskou tematiku (na stránkách Naší doby se jí věnovali především liberální teologové z řad Českobratrské církve evangelické), časopis však současně přinášel velké množství hodnotných původních studií a úvah, především z oblasti ekonomie, politických studií a sociálních věd včetně (široce pojaté) sociologie. Psali do něj Jan Auerhan, Edvard Beneš, I. Arnošt Bláha, Antonín Boháč, Břetislav Foustka, Josef Macek, Karel Maiwald, T. G. Masaryk, Jan Mertl, František Modráček, Eleonora Paulová-Růžičková, Emanuel Rádl, Emil Schönbaum (Schoenbaum), Laopold Šauer, Evžen Štern, Antonín Uhlíř a mnozí další. V období druhé světové války časopis podléhal silné cenzuře, za niž byl redaktor Macek po roce 1945 levicovými mysliteli osočen z přílišné loajality, a dokonce z kolaborace. V tomto období byla filosofie, politologie i sociologie výrazně oslabena ve prospěch literární historie a kritiky, k původnímu obsahu se revue vrátila během krátké poválečné existence.