Sociologický obzor
Sociologický obzor (1987–1989, 1992–1995)
Sociologický obzor, vydávaný a z velké části také psaný Josefem Alanem a Miloslavem Petruskem, byl patrně jediným samizdatovým sociologickým časopisem světa. K jeho vzniku přispěl naprosto neutěšený stav normalizační marxisticko-leninské sociologie v Československu, jejíž vůdčí představitelé z „oficiálního“ oboru a pracovišť systematicky vytlačovali většinu schopných badatelů, nebo je přinejmenším výrazně marginalizovali. K takovéto oborové destrukci v této míře nedošlo v žádné jiné zemi, kde dříve byla etablovaná relativně silná sociologická tradice.
Časopis vycházel čtyřikrát ročně v rozsahu 50–140 strojopisných stran. Vydavatelé přitom shromáždili všechny texty a sestavili každé číslo, které pak bylo přepsáno na psacím stroji v sedmi exemplářích, z nichž si dva ponechali a pět bylo dáno „do oběhu“; někteří čtenáři si jednotlivá čísla nebo jejich části dále přepisovali sami. Později byl časopis tištěn na počítači. Ve druhém ročníku byla vydána dvě tematická čísla (zaměřená na stalinismus a stav tehdejší oficiální sociologie), třetí ročník byl kvůli listopadovému převratu ukončen druhým číslem. Autoři se skrývali za pseudonymy, do časopisu přispěli Ivan Gabal, Ivo Možný a Josef Vavroušek, jeho naprostou většinu nicméně napsali sami vydavatelé, marginalizovaní v rámci normalizačních čistek. V období vydávání Sociologického obzoru Alan působil jako výzkumný pracovník Výzkumného ústavu sociálního rozvoje a práce a Petrusek jako knihovník Filosofické fakulty UK a poté jako „vědecko-technický“ pracovník Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV.
Třebaže se Sociologický obzor programově snažil o komplexnější a kritičtější pohled na společnost, než poskytovala „oficiální“ sociologie, jeho autoři většinou neměli přístup k primárním datům, a navíc mainstreamovou kvantitativní sociologii často ani nepovažovali za plně relevantní. Sociologický obzor stavěl na Petruskově koncepci kritické alternativní sociologie, která neměla přijímat žádný vnější diktát a měla sloužit pouze poznání; autor si přitom uvědomoval, že tento stav není běžný ani v západních zemích (smz. Alternativa 1986, knižně jako Alternativní sociologie, 1992). Vedle standardních, byť populárněji laděných sociologických textů (obvykle šlo o jeden příspěvek v každém čísle) proto časopis dával mnohem větší prostor esejům, glosám, sociologickým reflexím beletrie a dalších uměleckých zdrojů (divadlo, film) a recenzím. Soustavně a oprávněně přitom kritizoval neadekvátní stav „oficiální“ české sociologie, nahodileji (v rámci možností) přinášel informace o aktuálním vývoji sociologie v dalších zemích východního bloku (především v Polsku a SSSR) a ve svobodném světě. Přes snahu o sociologičtější pohled na společnost, než poskytoval ideologicky vedený oficiální Sociologický časopis (viz Sociologický časopis / Czech Sociological Review), byl Sociologický obzor nakonec nejúspěšnější ve své sociologii sociologie a v pokusech „rozšířit obzory“ akademické komunity, třebaže cenná zůstává i celá řada dalších analýz, postřehů a glos. Jeho průnik mimo sociologickou obec byl jen dílčí a úspěchy v podobě hlouběji propracovaných alternativních sociálních analýz nečetné; obojí bylo samozřejmě zapříčiněno nestandardním charakterem periodika. Ve srovnání s oficiálním Sociologickým časopisem (viz Sociologický časopis / Czech Sociological Review) je naproti tomu třeba zdůraznit, že samizdatový Sociologický obzor v rámci možností přinášel mnohem víc skutečného, třebaže svébytně pojatého sociologického poznání. Vydávání časopisu bylo ukončeno po pádu komunistického režimu a jeho koncepce alternativní sociologie tak již v této podobě prakticky neměla pokračování.
Na samizdatový Sociologický obzor navázal v roce 1992 časopis S-Obzor s podtitulem „Čtvrtletník pro kritickou sociologii“. Časopis vycházel čtyřikrát ročně (příležitostně docházelo ke spojování čísel), jeho šéfredaktory byli opět Josef Alan a Miloslav Petrusek, vydavatelem Josef Alan (ve spolupráci s pražskou Fakultou sociálních věd UK, o jejíž vznik se oba sociologové velice zasloužili). S-Obzor chtěl být otevřenější alternativou vůči zavedeným akademickým časopisům, jeho struktura a orientace namnoze kopírovala samizdatový Sociologický obzor, byť došlo k určitému „zakademičtění“ a současně k rozšíření autorské základny na velkou část stávající domácí sociologické obce. Většina autorů ovšem do časopisu přispěla jen jedním textem. Časopis vycházel pouze čtyři roky (do roku 1995), kdy bylo jeho vydávání zastaveno kvůli ekonomické neúnosnosti a zaneprázdněnosti obou redaktorů. Vedlejším, ne však nepodstatným důvodem byl také nedostatek rukopisů, s nímž se S-Obzor potýkal po celou dobu své existence.
Výběr sociologických reflexí literatury, publikovaných jak v Sociologickém obzoru, tak v S-Obzoru, byl vydán jako Josef Alan – Miloslav Petrusek: Sociologie, literatura a politika. Literatura jako sociologické sdělení (Karolinum, Praha 1996). Obsah časopisu byl kompletně elektronicky reeditován v rámci Edice českých sociologických časopisů (eds. Zdeněk R. Nešpor – Anna Kopecká, Sociologický ústav AV ČR + MathAn, Praha 2011).
Literatura:
Zdeněk R. Nešpor: „Miloslav Petrusek ve světle své publikační činnosti v samizdatovém Sociologickém obzoru.“ Sociologický časopis / Czech Sociological Review 50, 2014, 2: 189–209.