SIZCSg:SIZCSg
O Slovníku institucionálního zázemí české sociologie
Jak je to obvyklé v řadě jiných oborově historických lexikografických děl, Slovník institucionálního zázemí české sociologie doplňuje informace o jednotlivých osobnostech české sociologie, které byly zpracovány v rámci Slovníku českých sociologů (Academia, Praha 2013), o organizační a korporativní složku českého sociologického provozu. Vznikl v roce 2017 dílem Zdeňka R. Nešpora na Sociologickém ústavu AV ČR v rámci programu Akademie věd ČR Strategie AV 21. Původně se předpokládalo pouze internetové vydání v rámci Sociologické encyklopedie, nakonec bylo rozhodnuto o paralelním vydání knižním; obě verze jsou obsahově totožné. Stejně jako v případě personální encyklopedie je časovým rámcem Slovníku institucionálního zázemí české sociologie celé fungování disciplíny v českých zemích, tedy období od posledních dekád 19. století po současnost, a geografickým rámcem oblast českých zemí bez jazykových/nacionálních omezení. Celkem slovník obsahuje 119 textových a 58 odkazových hesel.
Slovník ovšem nevznikl „na zelené louce“. Jeho základem je příručkové zpracování organizačních a korporativních složek české sociologie do roku 1948 z pera Zdeňka R. Nešpora (Institucionální zázemí české sociologie před nástupem marxismu. Sociologický ústav AV ČR, Praha 2007), které bylo přehlédnuto a doplněno o nové poznatky. Především však byla zcela nově vytvořena hesla novějších a současných českých sociologických organizací, což umožnil soustavný výzkum v rámci někdejšího projektu GA ČR „Dějiny a současnost české sociologie“. Tento výzkum probíhal v letech 2010–14 a vedl k publikaci Dějin české sociologie (Academia, Praha 2014), nebyl ovšem zcela dokončen, respektive nepodařilo se zajistit pokračování jeho financování. Stávající poznání je proto zatím neúplné, někdy opřené jen o velmi spoře zachované či dostupné prameny – zejména v případě okrajových pracovišť v období vlády komunistického režimu, často různě skrytých před zraky tehdejších představitelů oficiální marxisticko-leninské sociologie, nebo naopak reprezentujících tehdejší režim takovým způsobem, že po listopadu 1989 došlo k úplné diskontinuitě. Doplnění těchto informací je úkolem pro budoucnost. Časového doplnění ve výše uvedeném smyslu naopak nebylo až na výjimky třeba v případě sociologických a vůči sociologii vstřícných časopisů, neboť jejich přehled byl publikován v rámci Edice českých sociologických časopisů (Sociologický ústav AV ČR & MathAn Praha 2011) a během přípravy tohoto Slovníku byl pouze přehlédnut a doplněn.
Přestože zhruba třetina textu Slovníku institucionálního zázemí české sociologie již byla v různé podobě publikována, aktuální vydání se opírá o nově provedený archivní výzkum, orálně historický výzkum mezi žijícími pamětníky a v nejširší možné míře zohledňuje aktuální poznatky na poli historie české vědy. Jeho cílem bylo nahradit ideologicky podjaté, selektivní a mnohdy věcně nesprávné informace prezentované Slovníkem českých a slovenských sociálně politických myslitelů a sociologů Antonína Vaňka (Univerzita Karlova, Praha 1986), který byl doposud jedinou příručkou shrnující organizační, institucionální a korporativní zázemí české sociologie. Cílem bylo v souladu s metodickými přístupy současné oborově historické encyklopedistiky poskytnout nejdůležitější informace o existenci, charakteru a vývoji jednotlivých organizačních a korporativních složek českého sociologického provozu, včetně jejich personálního a paradigmatického obsazení a výsledků jejich činnosti. Tam, kde je to možné, je odkázáno na další existující literaturu, v ostatních případech se příslušná hesla opírají o archivní prameny (především, avšak nikoli výlučně z Archivu Akademie věd ČR, univerzitních archivů v Praze, Brně, Olomouci a Bratislavě a z Národního archivu v Praze) a informace orálněhistorické povahy.
Základní institucionálně-informativní přehled je přitom významný pro všechna vývojová období české sociologie, neboť je až na výjimky nemůžeme nahlížet současnou optikou. V nejstarší epoše, kdy se sociologie jako věda teprve formovala, měly zásadní roli neformální vazby mezi redaktory a vydavateli jednotlivých časopisů. První státní (veřejné) výzkumné instituce sice vznikly už v meziválečném období, důležitější však stále byly osobní a skupinové vazby neformální, nebo jen částečně formální povahy – mezi členy jednotlivých sociologických škol, kteří obsazovali příslušné univerzitní stolice a/nebo vedoucí místa v oborových spolcích a redakcích periodik. Teprve v poválečném období se začala formovat vědecká infrastruktura organizačně blízká současnému stavu. Zároveň však během čtyřiceti let vlády komunistického režimu existovala řada výzkumných, vzdělávacích a dalších organizací, jejichž existenci a význam si nepamětníci sotva dovedou představit. Vedle „oficiální“ vědy, pěstované především v rámci Československé akademie věd a na vysokých školách, existovala řada resortních výzkumných ústavů a – alespoň v určitých obdobích – poměrně široká „šedá zóna“, podléhající slabšímu ideologickému dozoru, v níž se opět uplatňovaly namnoze spíše neformální sociální vazby. Většina těchto subjektů přitom záhy po listopadu 1989 zanikla bez náhrady a upadla v zapomnění, začasté neoprávněně. Zdánlivou srozumitelnost současné vědecké organizace zase komplikuje velké množství nových pracovišť, především na nově vzniklých univerzitách, ale i v dalších oblastech akademického provozu, a postupné, ne vždy systematické udržování a budování vědeckých infrastruktur.
Slovník institucionálního zázemí české sociologie je strukturován podle jednotlivých typů organizačních a korporativních složek akademického provozu, teprve v rámci těchto skupin jsou jednotlivá hesla řazena abecedně, případně i časově. Jedná se o následující:
.
Každému z těchto oddílů předchází základní vývojová charakteristika, nezbytná pro porozumění počtu, rozsahu a fungování jednotlivých subjektů v určitém historickém období a společenskopolitickém kontextu. Do slovníku naopak nejsou z etických a informačních důvodů zařazeny soukromé výzkumné agentury věnující se sociologickým, demoskopickým nebo marketingovým výzkumům, ani další soukromé či korporátní výzkumné iniciativy, think-tanky a podobné organizace, které vznikly po roce 1989.