Národ
národ – osobité a uvědomělé kult. a polit. společenství, na jehož utváření mají největší vliv společné dějiny a společné území. Jednotlivé n. se vymezují 3 hledisky (dimenzemi), kult., polit. a psychol. Jde tedy o trojrozměrný pojem (v němčině Kulturnation, Staatsnation a Bewusstseinsnation). 1. Kult. jsou jednotlivé n. nejčastěji identifikovány společným spisovným jazykem (tak je tomu zejm. v Evropě a ve větší části Asie), v mnoha případech však také společným náboženstvým (zejm. na Blízkém východě) nebo společnou dějinnou zkušeností (zejm. v Americe a částečně i v Africe). 2. Polit. existence n. je dána buď vlastním státem, nebo federativním či autonomním statusem v rámci vícenár. státu. 3. Psychol. rozměr n. spočívá v subjektivním vědomí jednotlivců o jejich příslušnosti k danému n.; toto kritérium je rozhodující. Intenzita nár. uvědomění může být různá, a to jak s ohledem na jednotlivce, tak obecně v různých hist. obdobích či v různých oblastech země. Silné nár. uvědomění, doložené odpovídajícím chováním, se zpravidla nazývá vlastenectvím. O nacionalismu lze mluvit tehdy, jestliže intenzita nár. uvědomění je natolik vyhraněná, že se střetává se zájmy, popř. vůbec existencí jiných, zpravidla sousedních n. Při utváření jednotlivých n. působily: intenzita styků, nápodoba, ale často také donucení. Pokud donucování předcházelo národně-polit. uvědomění postižených, bylo z velké části úspěšné (např. poangličtění Walesanů, pofrancouzštění Bretonců), když k němu však docházelo za polit. angažovanosti (mobilizace) postiženého n., vzbudilo zpravidla protitlak (K. W. Deutsch).
Při formování moderních n. lze rozlišit 2 standardní typy: evropský a americký (viz tabulka). V Evropě existence kult. povahy n. zpravidla předcházela jeho utváření polit. V Americe tomu bylo naopak. Zatímco v Evropě mnohé n., opírající svou existenci o kult. a psychol. dimenzi, těžce zápasily o své polit. sebeurčení (vlastní stát či autonomii), v Americe, a to zejm. Lat., vznikly státy bez vlastní kult. identity. V moderních evrop. dějinách bylo stěžejní otázkou vytváření nár. států, v Americe jde o vytváření n. (nationbuilding) často z různorodého etnického (národnostního) materiálu. Podobně je tomu i v Africe, jenže zde státy nevytvořili evrop. přistěhovalci, ale více méně poevropštělá vrstva Afričanů, která se snaží rozdílné kmeny (etnické skupiny) sjednotit v rámci státu, jehož hranice jsou dány bývalými koloniálními velmocemi bez ohledu na národnostní (etnickou) strukturu. V angličtině, která je podkladem mezinár. nomenklatury, se slovem n. označuje každý suverenní stát. Národnost většinou znamená státní příslušnost (angl. i fr. pojetí). V bývalém Československu stejně jako v SSSR se začalo používat slovo národnost pro označení nár. menšin (Češi a Slováci byli n., Maďaři v Československu byli národností), statist. zjišťovaná deklarace národnosti ale označovala jak příslušnost k jednomu z národů tvořících stát, tak přihlášení k národnostní menšině (viz též příslušnost etnická). Pro národnostní problémy v čes. smyslu se v angličtině i ve francouzštině zpravidla používá výrazu „etnické“, někdy též jazykové problémy (viz etnikum). V am. angličtině se výrazem „the ethnics“ označují Američané, u nichž je výrazný jiný původ než anglosaský (W. L. Warner).
nation nation, peuple Volk, Nation nazione
Literatura: Cobban, A.: The Nation State and National Self-Determination. London a Glasgow 1969; Deutsch, K. W.: Nationalism and Its Alternatives. New York 1969; Francis, E. K.: Interethnic Relations. Amsterdam 1976; Héraud, G.: L'Europe des ethnies. Paris 1974; Krejčí, J. – Velímský, V.: Ethnic and Political Nations in Europe. Londýn, New York 1981; Seton-Watson, H.: Nations and States. London 1977.
Viz též hesla národ a otázka národnostní v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)