Gentleman
gentleman – obecně používaný angl. termín označující nositele komplexu žádoucích mužských vlastností, rysů ušlechtilého mužského chování, mezi něž patří zejm. čestnost, hrdost, zdrženlivost, spolehlivost, zdvořilost a diskrétnost. G. jako ideální typ a vzor chování se vyvíjel postupně jako organická součást evrop. kultury. Původně ve středověké Anglii se pojem g. překrýval s pojmem „urozený“, který automaticky zahrnoval uvedené vlastnosti a vztahoval se k veškeré šlechtě. Někteří autoři (např. E. Barker, 1927, nebo M. Ossowska, 1973) ale odvozují obsah pojmu g. od vlastností části šlechtického stavu, rytířů (viz rytířství). V 15. st. se pokusili přivlastnit si označení g. mladší (neprvorození) šlechtičtí synové, kteří neměli soc. zázemí ve zděděném majetku a chtěli být považováni za specif. prestižní a privilegovanou skupinu. Už v této době se ovšem vyskytovaly názory, že ctnosti nejsou dědičné (v Anglii lze tyto názory nalézt např. ve 14. st. u Chaucera, ve Francii ve 13. st. u J. de Meunga, autora Románu o růži). V 18. st. rozlišuje D. Defoe g. na základě původu a g. na základě výchovy a vzdělání a za pravé g. považuje ty druhé. Tendence nespojovat g. jako pozitivní labelling pouze se šlechtickým původem je odvozována od snahy měšťanstva, získávajícího stále více na váze ekonomicky, vyrovnat se šlechtě i společensky (viz též snobismus). Nicméně představa výchovy a vzdělání, zdůrazňovaných jako předpoklad pravého g., vycházela z životního stylu šlechty a v zásadě se nezměnila od začátku 16. st. (kdy již lze nalézt její liter. ztvárnění) do začátku 20. st. Ve vzdělání g. byl kladen důraz na humanitní předměty, nejdříve na latinu a rétoriku, v starším věku také na historii, ekonomii a polit. vědu, nejpozději na filozofii (především morální filozofii). K tomu se přidávala výchova sportem, přičemž nezbytná byla jízda na koni, mezi doporučené sporty patřily např. tenis nebo honitba. Ve volném čase se měl g. věnovat hře v šachy, příp. malířství a hudbě. V žádném případě nesměl fyzicky pracovat a žít z výdělku vlastní práce (tento rys považoval za určující pro identifikaci g. např. J. S. Mill). Předpokládalo se ale nehonorované zastávání nějaké záslužné spol. funkce. Uvádí se, že image angl. g. postavené na životním stylu prošlo výraznějšími změnami až po 2. svět. válce, i když Tocqueville se domnívá, že obsah pojmu g. se postupně stále rozšiřoval v závislosti na sbližování životních podmínek lidí různých spol. vrstev, resp. že každé další století se označení g. začalo používat i pro lidi umístěné na následující nižší příčce soc. žebříčku.
I když obsah pojmu g. jako soc. skupiny a životního stylu prošel určitými hist. peripetiemi, zůstal poměrně konstantní ve výčtu vlastností a rysů chování a díky této své významové složce se rozšířil v 19. st. mimo hranice Anglie. Ch. Montesquieu píše, že g. jako ideální typ je postaven na „hrdosti“, nikoliv na ctnostech. Hrdost se mj. interpretuje tak, že se g. nesmí nechat ponižovat, že může „sloužit“ dobré věci, ale nikoliv někomu posluhovat, že má být skromný, ne ale ponížený. Z rytířských vlastností je g. ještě připisována statečnost a čestnost v jednání, nejsou to však jeho nejcharakterističtější rysy. K těm patří spíše pravdomluvnost spojená s diskrétností, absence jakýchkoliv afektů v jednání, schopnost klidně se vypořádat se všemi životními situacemi, spolehlivost v dodržování závazků a slibů, zdrženlivost v mluvě i jednání. V požadavcích na g. se někdy objevuje i smysl pro fair play (převzatý z vojenského života), zejm. nevyužívání slabostí protivníka ani v diskusi, smysl pro humor a schopnost improvizovat. U g. se předpokládá, že dodržuje tradiční společenské konvence (zejm. ty, které se týkají ochrany slabších), a to nikoliv pouze formálně. Při přenosu do kult. poněkud odlišných prostředí došlo k jistým modifikacím obsahu pojmu g. Např. H. D. Taine uvádí, že fr. varianta g., „gentilhomme“, čerpající také z dědictví kurtoazie, staví především na spol. taktu, rytířském chování, elegantnosti a bývá spojena s velkou štědrostí až rozhazovačností. Angl. g. Tainovi připadá ve srovnání s jeho fr. analogií vzdělanější, odpovědnější, chladnokrevnější a také opravdovější.
gentleman gentleman, gentilhomme Gentleman –
Literatura: Elyot, T.: (1531) The Governor. London 1966; Ossowska, M.: Ethos rycerski i jego odmiany. Warszawa 1973; Pflaum, G.: Geschichte der Wortes „Gentleman“ in Deutschen. 1965.