Korelace

korelace – (z lat. correlatio = vzájemný vztah, souvislost) – především obecný pojem ve statistické analýze dat, který vyjadřuje tendenci k souběžnosti empir. výskytů dvou jevů, resp. určitých hodnot dvou proměnných. Podle charakteru vzájemné vazby hodnot na sebe rozlišujeme u číselných proměnných k. lineární (viz koeficient lineární korelace), k. nelineární (viz index korelace); u číselných, pořadových a ordinálních proměnných též k. monotónní, resp. pořadovou, resp. neparametrickou (viz koeficienty pořadové korelace), a u nominálních dat, příp. obecně u kategorizovaných dat, mluvíme o asociaci (viz koeficienty asociace). Stupeň korelovanosti měříme podle typu proměnných a podle typu závislosti různými koeficienty korelace a asociace. Pojem k. je používán především jako empir. projev statistické závislosti. K. sama nevyjadřuje směr vztahů mezi vlastnostmi, ten je nutno určit mimostatist. prostředky. K. může vyjadřovat: a) vztah asymetrický, jde-li o kauzální, časovou nebo věcnou precendenci, resp. chceme-li použít jednu proměnnou ke statist. explikaci variability druhé proměnné, b) vztah symetrický, při němž jsou proměnné buď indikátory (projevy) téže latentní vlastnosti, nebo jsou důsledky společné příčiny či společného kontextu, prostředí, systému, nebo konečně jsou částmi společného systému, resp. komplexu, jehož fungování je podmíněno souladem funkcí. Symetrickým vztahem též může být nahodilá koincidence dvou jevů či procesů. Při vysvětlení korelovanosti pomocí třetí, resp. dalších proměnných hovoříme o tzv. nepravé korelaci. O tzv. skrytou korelaci jde tehdy, když k. projevující se v různých intenzitách a typech v částech souboru se v celku neprojeví. K. jako taková může být také chápána jako zvl. případ statistické závislosti, která v kontextu analýzy číselných dat vyjadřuje lineární vztahy.

correlation corrélation Korrelation correlazione

Literatura: Rosenberg, M.: The Logic of Survey Analysis. New York 1968.

Jan Řehák