Sedlák
sedlák – původně označení pro zemědělce „osedlého“ na rustikální zemědělské půdě. Za feudalismu byl za s. pokládán v Čechách většinou poddaný s větší výměrou statku (lán, půllán, čtvrtlán), vlastnící potah a obvykle usedlost (různé velikosti), který byl povinován potažní robotou (viz poddanství). Název s. v pozdějším soc. kontextu nabýval obecnějšího významu se stavovskou implikací pro všechno osedlé obyv. zemědělské. S. je pojem charakteristický pro češtinu a čes. literaturu zejm. 19. st., běžně se ale užíval až do začátku 50. l. 20. st. S. byl chápán buď jako synonymum rolníka (viz rolnictvo) nebo jako jeho význ. kategorie, resp. představitel. V tomto užším pojetí se kryje s kategorií tzv. středního rolníka i s velkorolníky, resp. statkáři a velkostatkáři, pokud v zemědělství skutečně pracovali. Proti chalupníkům, domkářům nebo podruhům byl s. pokládán za privilegovaného obyvatele vesnice, což plynulo nejenom z držby statku, ale i z určité kult. tradice. Existovaly však velké místní rozdíly. V čes. literatuře bývají s. přisuzovány určité vlastnosti, jako hrdost či pýcha, chytrost až vychytralost pramenící nikoliv ze vzdělání, ale ze zkušeností (viz pojem „selský rozum“), silná vazba na půdu, převyšující všechny ostatní hodnoty. Podle A. Šťastného je s. v čes. historii živlem demokr. protipanským. Image čes. s. koresponduje s popisy typických představitelů rolnictva vůbec. Za jejich význ. rys se považoval konzervatismus, snadno přecházející v radikalismus (uvádí např. P. L. Vogt v Introduction to the Rural Sociology, 1920). S. a selskému stavu věnovalo v Čechách pozornost mnoho autorů. Mezi nejznámější práce patří Kroftovy Dějiny selského stavu, Holečkovo Selství a ze s-gické literatury Sociologie sedláka a dělníka od I. A. Bláhy (1925). Někdy se používal i termín „sociologie selství“, jinak ale studium s. spadá do oblasti sociologie zemědělství a sociologie venkova. Pravda je, že s. a jeho životní styl dodávaly čes. vesnici typický ráz, který vymizel s násilnou kolektivizací zemědělství v 50. l. 20. st. V tehdejším ideol. kontextu byl s. (nejdříve „velký“, pak každý) přejmenován na kulaka a podle toho s ním bylo zacházeno. Je otázkou, zda v důsledku restitucí dojde v 90. l. alespoň k částečné revitalizaci „selského stavu“ v jeho tradičním pojetí.
farmer paysan, fermier Bauer, Landwirt contadino
Literatura: viz sociologie venkova, sociologie zemědělství.