Génius

génius – (z lat. genius = rodový strážný duch, duše) – běžně je tento pojem chápán jako osobní konstelace výjimečných, běžnému vnímání a logickému úsudku se vymykajících schopností, jako velké nadání, tvůrčí potence. Původ pojmu lze nalézt u staroit. kmenů, které věřily, že g. jako nadpřirozená, především plodivá síla sídlí v každém muži. V římském náboženství byl uctíván g. císaře, význ. mužů, hlavy rodiny, ale i g. určitých společenství, římského národa. G. měl také podobu ochranného božstva územních celků, což je původ termínu genius loci.

Přesah k nepochopitelnému, k nadpřirozenu si pojem g. zachoval, i když je dnes chápán jako poněkud neurčitě definovaný rys výjimečné osobnosti a nikoliv jako božstvo sídlící v člověku. Geniální schopnosti jsou většinou připisovány velkým umělcům a vědcům, výjimečně i státníkům. S g. je spojováno podivínství, někdy špatná schopnost komunikace, příp. i nespolehlivost vyplývající z přílišné zaujatosti nějakým problémem. Vysoká prestiž geniálních lidí má velice specif. charakter. Tradičně bývá spojována s charizmatem. Za určitých okolností může g. budit odpor, strach. G. není jednoznačně umístěn na škále dobra a zla. Geniální schopnosti lze využívat i protisoc., antihumánně. V každém případě se g. vymyká normalitě, je nepochopitelný běžnému člověku a někdy bývá podezříván ze znaků šílenství. S-gie se o g. zajímá spíše jako o labelling, hrající zvl. roli v určitých komunitách a za určitých soc. okolností. Problémem g. umělců se zabývá sociologie umění.

genius génie Genie genio

Alena Vodáková