Atraktivita sociální

atraktivita sociální – (z lat. attractio = přitahování) – soc. přitažlivost malé skupiny pro jedince, jedince pro skupinu a jedince pro jedince. Bývá chápána jako závisle proměnná (viz znak), určovaná řadou podmínek. Obecnou podmínkou a.s. je odměňování v psychol. smyslu: jedinec nebo skupina se stávají pro jiného jedince nebo skupinu atraktivní, pokud jsou pro ně zdrojem odměn (uspokojování nejrůznějších potřeb, získávání hodnot atd.). Toto pojetí vykazuje velké heuristické, deskriptivní i explanační možnosti pro většinu získaných empir. poznatků (Z. Necki, 1975). Atraktivitu skupiny pro jedince ve výše uvedeném pojetí potvrdily zejm. výsledky výzkumů, které provedli L. Berkowitz, J. R. Macaulay (1961), E. Aronson, J. Mills (1959) a další. D. F. Cartwright a A. Zander (1960) zdůrazňují vztah mezi a.s. skupiny a skupinovou kohezí. Interpersonální a.s. je také určována podobností postojů (M. Sherif, 1953) a je vyjadřována pozitivními, sociometricky měřenými vztahy (R. Tagiuri, J. S. Bruner, R. R. Blake, 1958). Faktory a.s. mezi muži a ženami identifikoval Z. Necki (1975). Fenomén a.s. souvisí úzce se sympatií (viz sympatie – antipatie, sociometrie).

social attractiveness attraction, attirance sociale Sozialattraktivität attrazione sociale

Literatura: Brumel, D.: Attraction Toward Those who Reward Us. In: Mills, J. ed.: Experimental Social Psychology. London 1969; Necki, Z.: Psychologiczne uwarunkowania wzajemnej atrakcyjności. Wrocław, Warszawa, Kraków, Gdańsk 1975.

Milan Nakonečný