Skupina malá
skupina malá – podle klasické definice R. F. Balese nějaký počet osob, které jsou ve vzájemné bezprostřední sociální interakci při jednom nebo více setkáních, při nichž každý člen skupiny získává o ostatních členech určitý vjem a dojem, který mu umožňuje při příštím setkání nebo dotázání reagovat na každého jednotlivého člena jako na samostatnou individualitu, byť jenom tak, že je schopen si vzpomenout, že druhý byl přítomen. Jiní autoři definovali s.m. jinými znaky: G. C. Homans se omezuje na nutnost bezprostřední interakce, C. W. Sherif a M. Sherif uvádějí také společné hodnoty, normy, diferenciaci rolí, skup. kontrolu a regulaci činností, P. A. Hare přidává společné cíle a existenci sítě interpersonálních vztahů. Hare rozlišuje formu a obsah interpersonálního chování tak, že za formu pokládá komunikační sítě a interakční strukturu, za obsah úkolové chování a socioemocionální vztahy projevující se v manifestovaném chování. Na základě analýzy vnitřního života s.m. byla stanovena některá pravidla, např. že intenzita skup. kontaktů vzrůstá s růstem sympatií mezi členy a vzrůstající aktivitou, že aktivita skupiny roste, jestliže hladina sympatií je vyšší než hladina, která je pro výkon dané aktivity nutná atd. Podobná pravidla formuloval také G. C. Homans v kontextu své teorie elementárního chování. J. Szmatka v jednom z posledních syntetických děl z oblasti s-gie s.m. shrnuje zákl. tematické okruhy takto: 1. struktura soc. statusů uvnitř skupiny, tedy stratifikace s.m.; 2. struktura rolí a jejich vzájemná konstelace, tedy diferenciace aktivit mezi členy; 3. afektivní struktura, tedy sociometrické neboli sociopreferenční vazby mezi členy, které vytvářejí emocionální atmosféru ve skupině (viz sociometrie); 4. struktura sociální komunikace, tedy stupeň centralizace a decentralizace skupiny v závislosti na její komunikační síti; 5. struktura vůdcovství, tedy vztah mezi formálním a neformálním vedením ve skupině, hierarchická struktura skupiny; 6. vztah dané s.m. k širší soc. struktuře, tj. k jiným s.m. a k soc. makrostruktuře.
Ačkoliv pojem s.m. není bezesporný (napadl jej např. ostře P. A. Sorokin jako zcela formální a s-gicky nefunkční, ba zavádějící), přesto sociologie malých skupin význ. přispěla: a) k empirizaci s-gie, b) ke specif. aplikaci kvant. metod, c) ke vzniku nových výzk. technik, d) k integraci části psychol. a psychiatrického vědění do s-gie a naopak, e) k jistému přemostění s-gie a psychologie a částečnému snížení jejich tradiční rivality. S.m. lze klasifikovat podle obsahu dominantní činnosti i podle řady jiných kritérií. Je obvyklé uvádět primární skupiny a sekundární skupiny (sekundární skupina však nemusí být nutně malá), skupiny vnitřní a vnější, členské skupiny a referenční skupiny (ani referenční skupina nemusí být malá) atd. S.m. by neměla být ztožňována s primární skupinou, jak se to někdy děje, specif. postavení mezi s.m. by mohl mít (rozhodně z hlediska běžných jazykových zvyklostí) kolektiv atd. Protože s.m. existují ve všech oblastech soc. života, je téma s.m. organickou součástí všech konkrétních s-gických disciplín. Zároveň se sociologie malých skupin považuje za samostatnou disciplínu.
small group petit groupe kleine Gruppe piccolo gruppo
Literatura: Bales, R. F.: Interaction Process Analysis. Cambridge, Mass. 1950; Hare, P. A.: Handbook of Small Group Research. Glencoe, Ill. 1962; Hofstatter, R.: Gruppendynamik. Hamburg 1957; Latta, M. R. – Corman, M. E.: Small Groups: A Bridge between Sociology and Social Psychology. In: Psychological Reports, 54, 1984; Mills, T. M.: The Sociology of Small Groups. Englewood Cliffs, N.J. 1984 (2.vyd.); Nixon, H. L.: The Small Group. New Jersey 1979; Szmatka, J.: Male struktury społeczne. Warszawa 1989.