Znak

znak – v s-gickém výzkumu symbolické vyjádření vlastnosti, výsledek její operacionalizace. Hodnoty z. vyjadřují stavy vlastnosti. Vztahy mezi stavy vlastnosti se promítají do relací mezi hodnotami z. V tomto významu je z. synonymem proměnné. Z. musí splňovat tyto podmínky: a) musí mít alespoň 2 hodnoty (diskriminabilita neboli rozlišitelnost z.), b) ke každému stavu vlastnosti musí existovat hodnota z. (úplnost z.), c) dvě různé hodnoty z. nemohou odpovídat jednomu stavu vlastnosti (jednoznačnost z.). Např. vlastnost věk může být vyjádřena z. „věk v letech“; stavy vlastnosti je stáří jednotlivých osob v letech a hodnoty z. pak jsou: 01=1 rok věku; 02=2 roky; 03=3 roky atd. Tatáž vlastnost věk může být ale vyjádřena z. „pětileté věkové kategorie“, kdy hodnotami z. jsou: 01=15–19 let; 02=20–24 let; 03=25–29 let, …, 13=75–79 let, 14=80 a více let (99 = neví, 00 = neodpověděl). Hodnoty z. mohou být vyjádřeny čísly nebo číslicemi, ale také písmeny nebo jinými symboly. Toto širší pojetí z. je v s-gii používáno nejčastěji (J. Řehák, 1972). Z hlediska vztahů, o nichž z. vypovídají, se třídí na nominální neboli klasifikační (např. pohlaví, profese, typ televizního pořadu), pořadové neboli ordinální (např. školní klasifikace, stupeň souhlasu, míra spokojenosti), intervalové (výsledek testu IQ, datum apod.) a poměrové (sledovanost televizních pořadů v časových jednotkách, počet dětí apod.). 1. Pro z. nominální (klasifikační) je charakteristické, že nemá uspořádané hodnoty (nemá pro něj smysl např. výrok „hodnota a je vyšší než hodnota b“) a že mezi hodnotami jsou uvažovány pouze vztahy totožnosti a rozdílnosti (zkoumaná jednotka může mít hodnotu z. buď a, nebo b, nebo c, ale jen jednu z nich); hodnoty z. pro dvě různé jednotky X a Y mohou být buď stejné, tzn. x=a, y=a, nebo různé, tj. x=a, y=b, jinak ale o jejich vztahu nic dalšího nevíme. Např. nominální z. „místo bydliště“ má hodnoty: a = Čechy, b = Morava, c = Slezsko, d = zahraničí; z. „pohlaví“ má hodnoty: 1 = muž; 2 = žena. 2. Pořadové z. rozlišují kromě totožnosti a rozdílnosti hodnot také jejich uspořádání. O každých dvou hodnotách a, b platí buď a > b, nebo a < b (relace úplnosti); pokud a > b, pak neplatí současně b > a (relace asymetrie); pokud a > b a současně b > c, pak také a > c (relace tranzitivity). Např. z. „souhlas s určitým výrokem“ má hodnoty A = zcela souhlasím, B = částečně souhlasím, C = částečně nesouhlasím, D = zcela nesouhlasím; z. „frekvence činností“ má hodnoty 1 = denně, 2 = několikrát týdně, 3 = jednou týdně, 4 = 2–3krát za měsíc atd. 3. Pro intervalové z. jsou typické číselné hodnoty, které vyjadřují nejen totožnost a rozdílnost hodnot a nejen pořadí, ale také vzdálenosti. Např. pro zkoumané jednotky A, B, C, D; a = 2, b = 8, c = 1 a d = 3, řekneme, že A je vzdáleno od B třikrát více než C od D. Např. z. „doba příchodu na plovárnu“ má hodnoty 10 = do 10 hodin; 11 = od 10 do 11 hodin; 12 = od 11 do 12 hodin atd. 4. Poměrový z. má ve srovnání se z. intervalovým navíc schopnost přímo svými číselnými hodnotami vyjadřovat poměr mezi hodnotami z. a, b pro dvě porovnávané jednotky A a B. Můžeme říci, že rodina A má dvakrát více členů než rodina B, nebo že otec je dvakrát starší než syn. Poměrový z. má přirozený počátek, ke kterému jsou vztahovány všechny další hodnoty z. Např. z. počet dětí má hodnoty pro rodiny A, B, C; a = 6; b = 2; c = 3; rodina A má trojnásobek dětí než rodina B a dvojnásobek dětí než rodina C. Jako další specif. typy z. se uvádějí: prostý nominální, což je nominální z., jehož počet hodnot se shoduje s počtem zkoumaných jednotek, každá jednotka má unikátní hodnotu znaku (např. křestní jména dětí v jedné rodině); částečně uspořádaný, tj. z., jehož část hodnot je úplně uspořádaná, avšak obsahuje i hodnoty, které nelze vzájemně uspořádat (např. sportovci soutěžící ve dvou skupinách); prostý ordinální, tj. pořadový z., jehož počet hodnot se shoduje s počtem jednotek, každá jednotka má unikátní hodnotu znaku a jednotky jsou úplně uspořádány (např. pořadí příchodu do sálu za předpokladu, že osoby přicházejí po jedné za sebou); ordinální s počátkem, tzn. pořadový z., jehož jedna hodnota tvoří přirozený počátek stupnice, tj. neutrální hodnotu nebo nulovou hodnotu (např. 0 = ani spokojen, ani nespokojen); ordinální s uspořádanou metrikou, tj. tzv. Coombsova varianta, mezistupeň mezi pořadovým a intervalovým znakem, kdy známe uspořádání všech hodnot a navíc známe pořadí vzájemných vzdáleností všech dvojic hodnot (z. vzniká jako výsledek Coombsovy škály – např. v konkrétním armádním sboru lze úplně uspořádat hodnosti důstojníků a navíc lze zjistit, že nejobtížnější povýšení na bezprostředně následující vyšší hodnost může být z podplukovníka na plukovníka, dále z plukovníka na generálmajora, pak z kapitána na majora atd., nejsnazší naopak může být postup z podporučíka na poručíka); absolutní, tj. z., který má přirozenou interpretaci počátku i měřítka. Z hlediska místa ve výzk. projektu se z. dělí na nezávisle proměnné, představující předpokládanou příčinu, a závisle proměnné, představující předpokládaný účinek. První z. je hypoteticky ovlivňující, druhý hypoteticky ovlivňovaný. Příklad nezávisle proměnné: věk dítěte. Příklad závisle proměnné: jeho výška, váha. Nezávisle proměnnou může být spokojenost v práci, závisle proměnnou pracovní výkon. Kromě toho lze odlišovat zjevné (manifestní) proměnné, tj. ty, které lze přímo zjišťovat, příp. přímo měřit (např. výsledky testů, dosažený příjem, kategorie povolání, nejvyšší dosažený stupeň vzdělání, projevy úcty), a skryté (latentní) proměnné, které lze zjišťovat jen nepřímo, prostřednictvím jejich projevů, ukazatelů (např. inteligence, status).

variable variable Variable segno

Literatura: Řehák, J.: K pojmu znak v sociologii. Sociologický časopis, 1972, č. 6; Řehák, J.Řeháková, B.: Analýza kategorizovaných dat v sociologii. Praha 1986.

Hynek Jeřábek


Viz též heslo znak v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)