Chaos

chaos – (z řec. chaskó, chainó = jsem zející, rozevírám tlamu; resp. chasma = propast) – temná změť beztvaré prahmoty, která byla původním stavem veškerého jsoucna – termín se ale používá obecně pro označení max. neuspořádanosti, nepřítomnosti jakýchkoli regulujících pravidel, absenci struktury, naprostý rozvrat. Představa chaotického stavu, který stál na počátku všech věcí, je příznačná pro mytické a náb. systémy řady kultur. Hraje výraznou úlohu v obřadech, jejichž smyslem je revitalizace přírody či společnosti skrze symbolický návrat ke stavu prvotního ch. s jeho tvůrčí potencí. V historii lidské společnosti se občas objevují momenty nebo období ch., které provokují snahu po uspořádání. I vznik s-gie jako věd. disciplíny lze považovat do jisté míry za reakci na chaotický stav společnosti, jenž vznikl rozbitím tradičních soc. vazeb, struktur a hodnotových orientací při přechodu k moderní společnosti. Od dob A. Comta je jedním z hlavních úkolů s-gie analyzovat pozitivní alternativy uspořádání společnosti, jež by mohly čelit hrozbě soc. ch. Sociální statika lokalizuje možné opory uspořádaného stavu, sociální dynamika zkoumá možnosti jeho nechaotického, regulovatelného vývoje. Od dob É. Durkheima se pro označení chaotického stavu společnosti, který se vymknul kontrole, užívá termín anomie. Problematika ch. a možností, jak mu čelit, je přinejmenším implicitně obsažena v myšlení všech význ. s-gických směrů. V systémových přístupech je zahrnuto zkoumání, jakými způsoby je soc. systém schopen zvyšovat svou vnitřní uspořádanost, jak je tato uspořádanost reprodukována v procesu socializace členů společnosti a jak dochází k její restrukturaci v procesu adaptace na měnící se podmínky prostředí.

Teoretikové s-gie konfliktu zkoumají možnosti regulace sociálních konfliktů, bránící jejich destabilizujícímu vyústění do chaotické situace. Interpretativní sociologové analyzují způsoby, jimiž člověk v průběhu svého každodenního života vnáší uspořádanost a rutinní řád do předem nestrukturované reality. Stoupenci tohoto směru se zaměřují především na úlohu symbolů v procesu rutinní orientace v neuspořádané skutečnosti. K zákl. problémům sebereflexe s-gie patří otázka, nakolik je uspořádanost analyzovaných skutečností vlastností zkoumané sociální reality a nakolik je pouze fikcí sociologů vnášenou do reality zpětně prostřednictvím sofistikovaných metod a technik empir. bádání a prostřednictvím uměle racionalizujících teor. pojmových konstrukcí. Nejnověji explicitně vyjádřil podobné podezření R. Boudon, který přisuzuje soc. realitě charakter bytostného nepořádku. Tento chaotický stav je paradoxním důsledkem snahy mnoha nezávislých soc. subjektů uspořádat společnost podle svých představ o tom, co je žádoucí a rozumné. Reprodukce ch. je nezamýšleným důsledkem snah o definitivní uspořádání společnosti, vedených často protikladnými zájmy. Redukce tohoto ch. ovšem předpokládá totalitní prosazení jediné pravdy jako poznané nutnosti. Všudypřítomnost rizika ch. jako odvrácené strany respektování svobody soc. aktérů vážně zpochybnila optimismus teorií industriální, řízené, programové, kybernetické a jiné společnosti, rozšířených v 50. a 60. l. Za specif. přístup k problému ch. lze považovat teorii entropie.

chaos chaos Chaos caos

Literatura: Boudon, R.: Effets pervers et ordre social. Paris 1977; Boudon, R.: La place du désordre. Paris 1984.

Jan Keller