Exkluze sociální

exkluze sociální – (z lat. excludo = vylučovat, vzdalovat, nevpustit) – mechanismus nebo strategie, pomocí nichž jedna skupina ochraňuje svá privilegia a výhody tím, že uzavře jiným skupinám přístup ke zdrojům, k pozicím, odměnám a možnostem, a to na základě mocensky sankcionovaného prohlášení těchto skupin za nežádoucí nebo nevhodné. E.s. souvisí úzce s tzv. sociálním uzavíráním (social closure). V některých koncepcích se proto e.s. pokládá vedle tzv. uzurpace za jeden ze dvou mechanismů, jimiž se soc. uzavírání dosahuje nebo udržuje, příp. mění. Uzavírání je pak obecným procesem, jímž se skupina snaží udržet svou výlučnou, exkluzívní kontrolu nad vzácnými zdroji tím, že k nim omezuje přístup, a e.s. je pouze specif. mechanismem oddělení „vlastních“ (insiders), tj. těch, kteří mají k vzácným zdrojům přístup, od „cizích“ (outsiders), kteří k nim přístup nemají. Uzurpace je rovněž strategií deprivilegovaných skupin, jež se snaží dosáhnout přístupu ke zdrojům, které již byly monopolizovány jinou skupinou. F. Parkin zavedl navíc termín dvojího nebo zdvojeného uzavření: např. odborové hnutí volí vůči zaměstnavatelům a vlastníkům strategii uzurpace, současně však ve vztahu k některé jiné skupině (např. etnické) může volit strategii e.s., aby jí znemožnilo podílet se na příp. pozitivním výsledku uzurpace. Koncepce soc. uzavírání a e.s. vznikla inspirována weberovským pojetím třídní a stavovské struktury, byla však systematicky zpracována až v 70. l. zejm. F. Parkinem a R. Murphym v souvislosti s kritikou marx. pojetí třídní struktury a zejm. konkrétního fungování reálně soc. společností.

V zemích vých. Evropy se e.s. zabývali A. Sawiszová v Polsku a M. Petrusek v Československu. Jako jeden z podstatných definičních znaků totalitarismu uvádí Petrusek právě mimořádně rozpracovaný systém mechanismů e.s. při současném enormním rozšíření rozsahu monopolizovaných vzácných zdrojů. Zatímco v tradičních a demokr. společnostech s tržní ekonomikou je předmětem e.s. především vlastnictví a vzdělání, příp. soc. kvalifikace, v totalitních systémech se do sféry e.s. zahrnuje také celý systém soc. mobility, přístup k informacím, cestování atd. Tak profesionalizace jako jeden z mechanismů e.s. má v totalitních systémech specif. rysy, které se projevují v jejích soc. disfunkčních efektech. E.s. lze typologizovat podle těchto znaků: 1. viditelnosti, od skryté k transparentní formě; 2. soc. akceptace, od soc. přijaté a dokonce někdy masově aprobované e.s. po odmítanou; 3. formální legalizace, od právního zakotvení e.s. po její faktickou nelegálnost; 4. způsobu provedení, od jemného, elegantního a formálně zdůvodněného po brutální a násilnický. Jinou klasifikaci zavádí C. Disco: 1. podle rozsahu soc. pole, které je e.s. dotčeno (typy soc. aktivit a skupin); 2. podle kritérií „vlastních“ a „cizích“ (etnická a rasová příslušnost, náboženství, výkon); 3. podle podstaty privilegií a vzácných zdrojů, které ztotožňuje s prostředky saturace potřeb. E.s. může být za určitých okolností, nikoliv však nutně a vždy, formou sociální diskriminace a bariérou sociální mobility (viz též cechy, skupina členská).

social exclusion exclusion sociale Sozialexklusion, soziale Ausschließung esclusione sociale

Literatura: Disco, C.: Intellectuals in Advanced Capitalism, Closure, and the New Class Thesis. In: Intellectuals, Universities, and the State in Western Modern Societies. Berkeley (Cal.) 1987; Murphy, R.: Social Closure: Theory of Monopolization and Exclusion. London 1988; Parkin, F.: Strategies of Social Closure in Class Formation. In: The Social Analysis of Class Structure. London 1974; Parkin, F.: Marxism and Class Theory: A Bourgeois Critique. London 1979; Sawisz, A.: Strategie i techniki wykłuczania. Kilka uwag na temat „zamknięcia“ w socjologii. Studia Socjologiczne, 1987, č. 3–4.

Miloslav Petrusek