Formalizace
formalizace – (z lat forma = tvar, podoba) – tímto pojmem se v logice rozumí výstavba formalizovaného jazyka, častější je ovšem volnější chápání f. jako vyjádření ve formálním jazyce. V prvním smyslu spočívá f. v těchto krocích: 1. stanovení slovníku (proměnných, logických konstant, pomocných znaků); 2. vymezení jednotlivých pojmů a vytvoření formulí; 3. zavedení tzv. primitivních termínů a axiómů; 4. příp. stanovení definičních a závěrových pravidel, která umožňují zavedení odvozených (definovaných) termínů a teorémů. Tím je vymezena syntaktická báze formalizovaného jazyka, která je pak doplňována sémantickými pravidly, pomocí nichž se formalizovaný jazyk interpretuje, tj. stanovují se designáty nebo denotáty výrazům tohoto jazyka. F. ve volnějším smyslu bývá v s-gii spojována se zaváděním matem. modelů, resp. s převáděním spol. jevů na matem. veličiny a hledáním exaktně vyjádřených vztahů mezi nimi (viz exaktnost). Pokud jde o pouhý „překlad“ do formalizovaného jazyka, o jistý typ deskripce, bývá f. kritizována jako zbytečnost, příp. redukcionismus.
formalization formalisation Formalisierung formalizzazione
Literatura: Berka, K. – Mleziva, E.: Co je logika. Praha 1962; Church, A.: Introduction to Mathematical Logic. Princeton, N.J. 1956; Kutschera, F. von: Wissenschaftstheorie I., II. München 1972.