Hry psychologické
hry psychologické – (z řec. psýché = duše, logos = řeč, slovo, nauka) – též moderní spol. hry s psychol. tematikou, zkráceně či hovorově psychohry – specif. typ her, při kterých se využívají principy a poznatky psychologie i styl práce psychologů. Svým pojetím a významem přesahují Huizingovo klasické chápání hry. Uplatňují se zejm. v nových formách sociálního výcviku i spol. zábavy. Původ h.p. je obtížné vystopovat. Ve své prvotní, nepropracované formě vznikaly spontánně, jako součást spol. zábavy, náplň pro klubovou činnost mládeže (skautské organizace, YMCA, YWCA). Lze je nalézt i ve starších encykopediích spol. her, kde je charakterizuje to, že účastníci (hráči) si srovnávají výkony v jednotlivých duševních funkcích, jako je paměť, pozornost, postřeh, odhad reakcí, intuice, logické uvažování apod. Hry zaměřené spíše na celek osobnosti a interpersonální vztahy vznikaly zpočátku jako pomocné etudy, techniky či metody, později jako nosné, relativně samostatné postupy při různých formách psychodiagnostiky, psychoterapie, simulačních aktivit, výcviku profesionálních skupin apod., ale i při spol. zábavě s tvořivými organizátory. V Československu se začaly používat jednak v rámci psychoterapeutického výcviku (ve skupinách a komunitách), jednak při výcviku v soc. dovednostech, a rozšířily se do repertoáru zábavy neformálních skupin i do organizované spol. zábavy. Nacházejí uplatnění i v kursech či při výcviku pedagogů, tvůrčích věd. a tech. pracovníků i pracovních týmů. Rámec těchto her připomíná v některých aspektech psychologické testy (odpovědi se zpracovávají a statist. vyhodnocují), operuje se s psychol. pojmy, buduje se sebenáhled, probouzí se tvořivost apod. H.p. jsou zvláště vhodné pro nácvik soc. dovedností, a to proto, že účastníci se necítí k ničemu zavázáni a obvykle nemají pocit ani jiného rizika, jsou tedy uvolněnější při zkoušení různých nových řešení.
Podle převládajícího zaměření se h.p. dělí do 4 zákl. typů, mezi nimiž nejsou ostré hranice: 1. hry seznamovací, rozehřívací, které jsou zpravidla krátké a jejichž účelem je hráče mezi sebou seznámit, navodit příznivou atmosféru, umožnit otevřenější komunikaci (mnohé z těchto momentů obsahují i některé další typy jako „vedlejší produkt“); 2. hry didaktické, při kterých si hráči v atmosféře soutěživosti připomenou či osvěží řadu znalostí z nejrůznějších oblastí lidské činnosti (např. z umění, literatury, historie, biologie, zeměpisu, fyziky, práva, sportu apod.) a spojí si je s nějakým dalším číselným údajem (např. s letopočty, fyzikálními rozměry, odvozenými indexy apod.); 3. hry rozvíjející tvořivé myšlení, při kterých jsou hráči vyzváni, aby se při řešení zadané (a zpravidla neobvyklé) úlohy oprostili od zaběhaných šablon myšlení a prožívání a zkusili vytvořit, zkombinovat či „vynalézt“ něco zcela nového, neobvyklého, originálního; 4. hry na sebepoznání, při nichž se hráči dozvědí o nějaké své dosud pouze tušené nebo dokonce neznámé schopnosti či vlastnosti nebo povahovém rysu a při vzájemném srovnávání (příp. s využitím jednoduché statistiky) si ověřují, zde jejich reakce, názory nebo postoje jsou spíše ojedinělé, nebo naopak zcela běžné. Podmínky úspěšné realizace h.p.: a) relativně nerušené prostředí, nejraději klubové, b) vhodný počet hráčů v závislosti na typu hry (obvykle v pásmu 8 až 40, optimum bývá 15–25), c) vyšší vzdělanostní úroveň, d) věk hráčů 18–60 let (u některých her 14–16 let), e) připravené pomůcky (zejm. tužky, papíry, formuláře, příp. magnetofon, obrázky, fotografie apod.), f) dobrá vůle, empatie a humor. V s-gii lze h.p. použít v orientačním výzkumu při zmapování vědomostí, názorů, postojů, potřeb, hodnot, úrovně tvořivosti, sebereflexe, komunikace apod. s tou výhodou, že nevznikají tenze a bariéry obvyklé při testování. H.p. lze aplikovat u homogenizované, ale i různorodé, spontánně vzniklé skupiny dospělých osob.
psychological games (psychogames) jeux psychologiques psychologische Spiele giochi psicologici
Literatura: Bakalář, E.: Moderní společenské hry s psychologickou tematikou. Praha 1980; Bakalář, E. – Kopský, V.: I dospělí si mohou hrát. Praha 1987; Bakalář, E.: Psychohry. Praha 1989; Gordon, A. K.: Games for Growth. Chicago 1972; Hermochová, S.: Sociálně psychologický výcvik. Praha 1988; Kobylka, J.: Vybrané techniky pro sociálně psychologický výcvik. Praha-Havířov 1987; Lewis, H. R. – Streitfeld, H.S.: Growth Games. London 1973; Masters, R. – Houston, J.: Mind Games. New York 1978; Rapoport, A.: Fights, Games and Debates. Ann Arbor 1961; Raudsepp, E.: Brain Stretchers. Londýn 1982; Raudsepp, E.: So steigern Sie Ihre Kreativität. Mnichov 1984.