Inflace

inflace – (z lat. inflatio = nafukování, nadýmání) – porucha ekon. rovnováhy, při které příliv peněz převyšuje příliv statků. Hist. byla i. průvodním znakem války, občanských nepokojů, hladu nebo jiné přír. pohromy. Posuzuje se míra a tempo i., zpravidla cenovými indexy. Extrémní hodnoty dosahuje v podobě hyperinflace, která se vyskytla např. v Německu v období 1. svět. války a po ní (poměr zlaté marky k papírové byl v r. 1914 1:1, v srpnu 1923 1:1 miliónu a v listopadu 1923 1:1 biliónu); úplné znehodnocení peněz zde vedlo k pauperizaci všech vrstev obyv. s výjimkou velkoburžoazie a bylo ekon. pozadím šíření nacismu (T. W. Adorno, E. Fromm). Při tzv. cválající inflaci s mírou několik desítek procent dochází k výrazným přesunům v rozdělení nár. důchodu mezi různými spol. skupinami v prospěch vlastníků kapitálu a tzv. příjmových lídrů, jejichž životní úroveň roste, a k ustavičnému poklesu životní úrovně nemajetných vrstev s limitovanými příjmy. Tzv. vleklá inflace se při míře několika procent nazývá „plazivou inflací“, ve spojení s ekon. stagnací jde o „stagflaci“ a ve spojení s poklesem výroby o „slumpflaci“. Plazivá i., doprovázená trvalým stoupáním cen, probíhá i v podmínkách celkového růstu životní úrovně, zpravidla při stagnaci, poklesu či opoždění ve skupinách odkázaných na fixní příjmy. Příčiny i. jsou ekon. (zastaralost ekon. mechanismů, nerovnoměrnost strukturálního vývoje) a vyplývají též z rozhodnutí v oblasti hosp. politiky (investice do odvětví, které dlouhou dobu nepřinášejí efekt, zvyšování deficitu státního rozpočtu) nebo pramení z vnitřních nebo vnějších polit. konfliktů (vedoucích např. k růstu výdajů na zbrojení). I. je analyzována jako vztahy mezi celkovou nabídkou, celkovou poptávkou a nezaměstnaností v prostoru vymezeném všeob. úrovní cen a velikostí reálné produkce. Úplnější a relevantnější pohled na ekon. nerovnováhu umožňuje rozlišování situace v sektorech a trhových podsystémech ekonomiky. Celkový stav i. vytváří její různá úroveň na trzích práce, výrobků, polovýrobků, spotřebního zboží, cenných papírů, ve veř. sektoru, v nových odvětvích, v rozvojovém průmyslu, polnohospodářství apod. Zdůrazňuje se tím i vliv segmentace výroby na monopolizovaný a volnokonkurenční sektor. Monopolizovaná odvětví (oligopol) diktují ceny a vzniká v nich shoda zájmů se silnými odborovými svazy, působí zde stejný mechanismus jako při uzavírání segmentů trhu práce. Syntézu těchto nových vývojových jevů v ekonomice poskytuje J. K. Galbraith. Upozorňuje na spol. důsledky ekon. i.: z čistě peněžního hlediska se víc vyplácí být spekulantem a prostitutkou než učitelem nebo policajtem. Soustava stimulů vyplývajících z i. vytváří stav spol. nerovnováhy, diskriminuje veř. služby proti podnikatelskému sektoru.

V social., centrálně plánované ekonomice byl problém i. málo prozkoumaný. Odlišovala se tzv. otevřená i., vyjádřená v pohybu cenových indexů, skrytá i., která se nedostávala do standardních cenových indexů a byla spojená s nejasnými změnami kvality výrobků, a potlačená i., kdy narůstala nedostatkovost výrobků na trhu až po vznik ekonomie nedostatku (J. Kornai). Skrytá a potlačená i. negativně působila na činnost hosp. subjektů, výrobců. Negovala význam cen a peněz, vedla ke vzniku trhu dodavatele, který ve stavu nerovnováhy absorbuje i nekvalitní výrobky. Spotřebitel neuspokojený na spotřebitelském trhu podával špatný výkon na trhu práce jako výrobce. Celkovým výsledkem nerovnováhy byla neefektivnost, plýtvání, nekvalita, zastarávání výrobků apod. V oblasti soc. vztahů rostla atraktivnost povolání spojených s rozdělováním výrobků a poskytováním služeb, umožňující získat pololegální a nezákonné výhody, zvyšovala se přitažlivost stínové ekonomiky s dalšími rozkladnými účinky pro pracovní disciplínu a mzdovou zainteresovanost v soc. sektoru.

V s-gii se problematika i. vyskytuje v mnohých souvislostech, od změn v hodnotových orientacích přes s-gii odborů, s-gii chudoby, s-gii polit. vztahů, s-gii práce až po otázky formování soc. struktury prostřednictvím trhu práce. I. vyvolává procesy soc. učení a přizpůsobení. Přesto, že je s-gické zkoumání i. v začátcích, lze mluvit o kolekt. a individ. strategiích vyrovnání se s i. Kolekt. strategie zahrnují možnosti vlivu organizovaných skupin v makrosoc. procesu, individ. strategie reakci jednotlivců na změněné ekon. parametry. Kolekt. aktéři mají nepoměrně větší šance zvládnout inflační procesy a přizpůsobit si jejich rámcové podmínky, zatímco jedinec je nucen se jednostranně přizpůsobit – změnou racionálního očekávání, změnou spotřebního chování, „útěkem od peněz“, spekulací apod. Strategie lze dělit také na aktivní a pasivní. S-gie zkoumá i souvislost i. s deviantním chováním a sociální deviací vůbec.

inflation inflation Inflation inflazione

Literatura: Galbraith, J. K.: Společnost hojnosti. Praha 1967; Galbraith, J. K.: Ekonómia a spoločenské ciele. Bratislava 1984; Pfister, J.: Grundzüge einer „Soziotheorie“ der Inflation. Berlin 1981.

Jan Bunčák