Klaka

klaka – (z fr. claquer = tleskat, sklapnout, mlaskat; claqueur = najatý tleskač) – v původním smyslu najatá (nejčastěji za úplatu) skupina lidí, která potleskem a předstíranými ovacemi vytváří v publiku atmosféru úspěšného představení (úspěšného díla, autora, interpreta apod.). K. je tedy způsobem i prostředkem soc. manipulace, záměrného působení na divadelní, koncertní a jinou veřejnost. První zpráva o využití k. je z doby panování římského císaře Nerona, který najatým návštěvníkům své soutěžní hry proplatil 5 tis. soldů. V 16. st. fr. básník Jean Daurat skoupil většinu lístků na představení své hry a rozdal je svým přátelům, aby hře zajistil úspěch. Od r. 1820 je oficiálně datována existence pařížských klakérů. Měli svého vedoucího (chef de claque), který byl jejich manažerem a jednal se zákazníky. Klakéři se specializovali: „chatouilleurs“ – smíchem a výkřiky udržovali publikum v dobré náladě, „pleureurs“ – ostentativně plakali do krajkových kapesníčků, „bisseurs“ – nadšeně volali „bis!“ atd. K. je využívána nejen k zajištění potlesku a ovací, ale také k účelům opačným, aby pískáním, smíchem, polohlasitým hovorem nebo předstíranou nevolí bránila divákům sledovat představení nebo vyvolala uměl. či spol. skandál. Klasickým případem skandálu, na jehož počátku stála záměrně organizovaná k. a který přerostl do polit. rozměrů, je případ Ostrčilova provedení opery Vojcek v Národním divadle r. 1926. Jako specif. forma nátlakové skupiny se začala k. uplatňovat i mimo oblasti kult. představení – všude tam, kde je shromážděn větší počet osob a kde je možné ji využít k ovlivnění bezprostředního chování lidí i k vytváření veřejného mínění. Může být náhodným seskupením pro daný účel najatých osob, ale může jít i o stabilní skupinu, jejíž členové jsou propojeni společnými zájmy a vytvoření k. je pro ně dohodnutou metodou nátlakového chování. Takové k. vznikají nejčastěji na veř. shromážděních, schůzích, ale i v parlamentě apod. Vznik k. je někdy průvodním jevem existence lobby či kliky. Projevy k. spadají do sféry politické kultury. K. je předmětem studia s-gie masové kultury i s-gie politiky, příp. s-gie komunikace.

claque claque Claque claque

Ladislav Hrdý