Kompetence kulturní
kompetence kulturní – pojem zavedený am. antropologem F. M. Keesingem k označení způsobilosti člověka orientovat se v kultuře své společnosti. Teorie k.k. představuje originální aplikaci koncepce jazykové kompetence a jazykové performance, kterou do spol. věd uvedl am. lingvista N. Chomsky. Podle Chomského je při studiu jazyka nezbytné respektovat distinkci mezi jazykovou způsobilostí kompetencí, tj. určitým objemem jazykového repertoáru, slovní zásoby a gramatiky, kterým ideální mluvčí disponuje, a skutečným, konkrétním jazykovým výkonem (performancí), tj. tím, co tento mluvčí v rámci své kompetence skutečně použil a aktualizoval. Keesing, který využil tyto pojmy ke studiu kult. jevů, pracuje s pojmem k.k., do kterého zahrnuje jak kognitivní systém sdílený všemi členy daného společenství, tak jedinečné znalosti, víru a hodnoty, které jsou výsledkem individ. soc. zkušenosti. Kultura chápaná jako systém kompetencí ovšem nepředstavuje vše, co si jedinec myslí, zná a prožívá, ale je to jeho teorie a ideový model o tom, co si myslí, v co věří a co znají příslušníci jeho společnosti. V současné kognitivní teorii kultury je studium k.k. východiskem pro pochopení a interpretaci sociokulturní performance – skutečného jednání lidí v konkrétním prostředí.
cultural competency compétence culturelle Kulturkompetenz, kulturelle Zuständigkeit competenza culturale
Literatura: Casson, R. W.: Language, Culture and Cognition. New York 1981; Chomsky, N.: Syntaktické struktury. Praha 1966.