Náboženství občanské
náboženství občanské – málo používaný název pro systém hodnot, symbolů, rituálů a s tím souvisejících institucí, na nichž je postaven moderní občanský a polit. život. Termín náboženství zde vystupuje pro analogický charakter některých, zejm. polit. aktivit s náb. úkony. Poprvé pojem n.o. použil J. J. Rousseau ve své Společenské smlouvě (1762) a vztáhl jej k atributům občanské společnosti. É. Durkheim považoval n.o. ve shora uvedeném smyslu za legitimaci soc. systému a podkládal jím svoji koncepci mechanické a organické solidarity. Aby společnost plnila své soc. a polit. cíle, musí v ní podle Durkheima existovat prvky víry v občanské principy, které v době sekularizace nahrazují tradiční náboženství. Jde o typ náhražkového náboženství, jehož idea, kterou použil už A. Comte při koncipování svého pozitivistického náboženství, se objevila znovu ve 20. l. 20. st. a později v 50. l. v souvislosti s hodnocením novodobých nacionalistických, fašistických a kom. režimů a byla v poněkud extrémnější podobě popsána jako světské náboženství. Ke kategorii n.o. se vrátil v 70. l. R. N. Bellah při své analýze am. společnosti. V jeho pojetí „americké občanské náboženství“ sestává z těch prvků židovsko-křesťanské tradice, které zdůrazňují individualismus a cílové zaměření lidské aktivity, a dále z impulsů vlastní tradice, zejm. občanské války, Lincolnovy smrti a am. ústavy, při čemž náb. charakter je stvrzován určitými sekulárními symboly a rituály (vlajky, hymna, státní svátky apod.). Bellah považuje n.o. pro USA za důležitý moment státní integrace vzhledem k tomu, že v národnostně roztříštěné zemi nahrazuje nacionální solidaritu a účelovost. V myšlence o integrační funkci náboženství navazuje na A. Ch. H. Tocquevilla (1835), T. Parsonse (1951 a 1967) a W. Herberga (1955). Bellahova koncepce n.o. byla kritizována pro omezenou platnost pouze na am. společnost, pro přecenění významu ideologie, pro silnou vazbu na funkcionalistický přístup apod. Obecně lze ideu n.o. považovat za výraz přesvědčení, že funkční spol. organizaci nelze postavit pouze na logickém myšlení, že vyžaduje kolekt. sdílené iracionální pocity identity, z nichž vyplývá např. občanská zodpovědnost, neformální soc. kontrola, event. schopnost občanské oběti apod., a že tyto občanské vlastnosti lze podporovat a rozvíjet pomocí tradičních mechanismů náb. života jako forem, jež lze naplňovat různými způsoby.
civil religion religion civile Bürgerreligion religione civile
Literatura: Bellah, R. N. – Hammond, P. E.: Varieties of Civil Religion. New York 1980; Durkheim, É.: (1912) The Elementary Forms of the Religious Life. London 1954; Richey, R. – Jones, D. eds.: American Civil Religion. New York 1974.