Organizace sociální
organizace sociální – v širším smyslu se tento pojem v s-gickém použití překrývá s organizací jako takovou a rozumí se jím soc. struktura či strukturovanost. Toto pojetí zdůrazňuje, že soc. skutečnost není neuspořádaná, že v ní lze vysledovat více či méně fixní pravidelnosti. Každá společnost určitým způsobem nejen organizuje své jednotlivé podsystémy (např. uspořádání neformálních skupin či komunit) a vůbec vztahy mezi svými členy (prostřednictvím rolí, vzorců jednání apod.), ale organizuje též způsob vnímání času (např. dělí jej na čas všední a sváteční) i prostoru (např. tím, že centralizuje státní moc). Předpoklad existence o.s. v tomto nejširším smyslu je zároveň zákl. předpokladem možnosti s-gie jako věd. disciplíny. Protikladem o.s. v této nejširší rovině jsou např. představy prazákl. totálního soc. chaosu, jenž jako absolutní antiteze uspořádaného světa tvoří součást mnoha mytických reprezentací. V poněkud užším smyslu je o.s. synonymem určitého typu globální společnosti. O o.s. se hovoří jako o komplexu rysů, které definují jistý typ společnosti. O.s. feudalismu může být v tomto kontextu kladena např. proti o.s. kapitalismu, o.s. tradiční společnosti může být porovnávána s o.s. společnosti moderní apod. V této rovině je pojem o.s. spjat s přesvědčením, že různé sektory spol. života spolu navzájem souvisí, takže výsledný systém má celostní povahu. O charakteru této souvislosti se názory různí, spory jsou vedeny např. mezi stoupenci jednofaktorového a polyfaktorového přístupu, přičemž první se mohou dále rozcházet v názoru na to, která část o.s. má být považována za určující pro podobu částí ostatních. Fungující o.s. vytvářejí systémy legitimací, které zdůvodňují jejich uspořádání a slouží členům k orientaci tím, že rozlišují z hlediska systému přijatelné a nepřijatelné chování. Fungování takto pojímané o.s. je ohrožováno možností vzniku a rozvoje anomie, tedy stavu, který zpochybňuje zákl. principy, na nichž je daná společnost založena, a hodnoty a ideály, které svým členům předkládá k věření. V nejužším slova smyslu je o.s. chápána jako formální organizace, tedy uměle zřízený útvar, který umožňuje koordinovat aktivitu většího počtu osob k dosažení určitého cíle. Formálními se o.s. nazývají proto, že bez ohledu na typ provozované aktivity jsou si zásady jejich fungování velmi podobné, což vyplývá právě z nutnosti koordinace aktivit. Formální o.s. jsou vymezeny existencí cílů, hierarchickým uspořádáním, podobou komunikační sítě, způsoby kontroly činnosti, vztahy vůči prostředí aj. Formální o.s. jsou zákl. osou fungování moderní společnosti, spory se vedou o jejich účinnost, neboť jejich chod je ohrožován četnými dysfunkcemi, podléhají byrokratizaci, mohou se stát kontraproduktivními. Protikladem formálních o.s. jsou ty formy lidské kooperace (např. rodina, gang, polit. klientela), které se neřídí věcnými, formalizovanými předpisy, nýbrž fungují na základě permanentního vyjednávání meziosobních závislostí a vztahů. Také tyto neformální soc. útvary, neformální organizace, disponují ovšem určitou o.s. v nejširším smyslu, tedy ve smyslu uspořádané struktury, kterou lze odkrýt za neformálními interakcemi.
social organization organisation sociale Sozialorganisation organizzazione sociale