Sedláček Jan
Sedláček Jan
v Opočně (okr. Rychnov nad Kněžnou)
v Praze
Vystudoval gymnázium ve Vrchlabí a filosofii na filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze (absolv. 1958). Poté působil jako asistent a odborný asistent na katedře filosofie pražské filosofické fakulty. Sedláček patřil k zakládajícím členům katedry sociologie, na níž působil od jejího založení (formálně 1966, výuka probíhala již od roku 1965) a věnoval se především výuce dějin sociologie. Doktorát (PhDr.) získal v roce 1967, titul kandidáta věd v roce 1968 za práci Pojem inteligence v sociologii. Na filosofické fakultě UK zůstal i během tzv. normalizace, po reorganizaci výuky sociologie nejprve v oddělení sociologie v rámci katedry marxisticko-leninské filosofie (1974–77 pověřený vedoucí a vedoucí oddělení) a následně od roku 1977 na katedře marxisticko-leninské sociologie. V roce 1981 byl na základě habilitační práce Teoretická východiska Durkheimovy sociologie jmenován docentem. Ačkoli Sedláčkova profesní kariéra pokračovala i během tzv. normalizace, dostupné reflexe hodnotí jeho působení jako profesionální a lidsky korektní. Po roce 1989 zůstal na rekonstruované katedře sociologie filosofické fakulty UK v Praze. Sedláček byl členem redakční rady Sociologického časopisu (1974–89, 1993–2008; viz Sociologický časopis / Czech Sociological Review), členem hlavního výboru Československé sociologické společnosti při ČSAV (1973–89) a následně i Masarykovy české sociologické společnosti (1990–92; viz Česká sociologická společnost), zahraničním čestným členem Polské sociologické společnosti (od 1997).
Sedláček se zapojil do některých profilových projektů 60. let, zejména jako autor většiny sociologických hesel ve Stručném filosofickém slovníku (1966) a některých hesel v Malém sociologickém slovníku (1970); podobně patřil k autorům hesel z dějin sociologického myšlení ve Velkém sociologickém slovníku (1996). V 60. letech rovněž připravoval práci o úloze tvůrčí inteligence v soudobé společnosti, téma nicméně po roce 1968 opustil; zůstalo proto pouze u několika přípravných statí a přehledu literatury v práci Pojem inteligence v sociologii (1969). Po nástupu normalizace se věnoval téměř výlučně dějinám sociologie, k nimž kromě soustavné pedagogické činnosti přispěl řadou statí o jednotlivých postavách klasické sociologie a monografií Teoretická východiska Durkheimovy sociologie (1982). Sedláčkovy práce o dějinách sociologie vydané do roku 1989 jsou psány z marxistických pozic. Na jedné straně jsou v nich nemarxistické („buržoazní“) koncepce podrobeny kritice pro rozpor s doktrínou ortodoxního marxismu, ale na druhé straně Sedláček kladl důraz na korektní reprodukci jejich obsahu a informovanou polemiku s nimi; díky tomu si některé jeho práce uchovávají trvalou hodnotu. Po roce 1989 Sedláček marxistické hledisko opustil, konstantou jeho přístupu ke klasickým sociologickým dílům zůstala snaha o přesvědčivou rekonstrukci a výklad zkoumaných systémů, citlivost k multiparadigmatičnosti sociologie (popř. buržoazní sociologie) a přesvědčení, že klasická díla pomáhají pochopit základní otázky sociologie, a to i v případě, že na ně sama nedávají zcela uspokojivou odpověď.
Sedláček rovněž patřil k předním českým znalcům polské sociologie, jejíž vývoj zprostředkovával četnými recenzemi, zprávami a překlady. Kromě polštiny překládal z ruštiny, mj. koordinoval překlad sovětských dějin buržoazní sociologie, vydaný unás v 80. letech 20. století.
Knihy: Pojem inteligence v sociologii: Analýza a kritika (Univerzita Karlova, Praha 1969), Teoretická východiska Durkheimovy sociologie: Analýza a kritika (Univerzita Karlova, Praha 1982).
Studie: Socjologia polska w oczach sociologa czeskiego (Studia Socjologiczne 1965); Je tzv. inteligence společenskou vrstvou? (Sociologický časopis 1969); Metodologické otázky v díle Jana Szczepańského (Sociologický časopis 1975), Durkheim a socialismus (Sociologický časopis 1979); Soudobý marxistický sociolog a dějiny buržoazní sociologie (Sociologický časopis 1979); Základní rysy Durkheimovy sociologické metody (Sociologický časopis 1980); Max Weber – klasik buržoazní sociologie (Sociologický časopis 1986); Paradoxy Comtovy sociologie (Sociologický časopis 1987); Prvky teorie společnosti v díle N. Machiavelliho (Sociologický časopis 1988); Charles-Louis Montesquieu – předchůdce sociologie (Sociologický časopis 1989); Pojem anomie v kontextu Durkheimovy sociologie (Sociologický časopis 1994).
Příspěvky ve sbornících: K otázce vzniku inteligence (Inteligence za kapitalismu a socialismu. Praha 1962); Poznámky o inteligenci a jejím vztahu k proletariátu za kapitalismu a socialismu (AUC – Phil. et his. 2/1963); Tvůrčí inteligence a dělnické hnutí za kapitalismu (AUC – Phil. et his. 1/1964); Přínos polské sociologie u nás (K metodologickým problémům společenských věd. Univerzita Karlova, Praha 1967); Sociology of the Intelligentsia in Czechoslovakia in the Last Decade (TopicalProblems of Czechoslovak Sociology. AUC – Phil. et His. 2/1969); Max Weber – náš současník (E. Urbánek, ed.; Studie z dějin sociologie a sociologické teorie. Universita Karlova, Praha 1992); K logice dějin sociologie (A. Kabátek, ed.: Sociologické texty I. Karolinum, Praha 1994).
Edice a překlady: Zygmunt Bauman: Sociologie na každý den (Mladá fronta, Praha 1967); Zygmunt Bauman: Kariéra: Sociologické črty (Mladá fronta, Praha 1967); Antonina Kłoskowska: Masová kultura: Kritika a obhajoba (Svoboda, Praha 1967); Jan Szczepański: Spektrum společosti: Otázky soudobé sociologie (Mladá fronta, Praha 1968); Włodzimierz Wesołowski: Třídy, vrstvy a moc (Svoboda, Praha 1969); Jerzy Szacki: Utopie (Mladá fronta, Praha 1971); Tadeusz Maciej Jaroszewski: Osobnost a společnost: Problémy osobnosti v soudobé filosofické antropologii – marxismus, strukturalismus, existencionalismus, křesťanský personalismus (Svoboda, Praha 1975); Princip historismu v poznání společenských jevů (Svoboda: Praha 1976); Bogdan Suchodolski: Co je člověk? (Mladá fronta, Praha 1978); Stanisław Rainko: Marxismus a jeho kritici (Svoboda, Praha 1979); Dějiny buržoazní sociologie 19. a začátku 20. století (Svoboda, Praha 1982; s kolektivem); Dějiny buržoazní sociologie první poloviny 20. století (Svoboda, Praha 1983; s kolektivem); G. V. Gazenko a kol.: Současná buržoazní politická věda: Problémy státu a demokracie (Svoboda: Praha 1985); A. A. Galkin – F. M. Burlackij: Politická sociologie kapitalismu (Svoboda, Praha 1989)
Literatura: Jedinec a společnost: Sborník k 65. narozeninám doc. PhDr. Jana Sedláčka, CSc. (Katedra sociologie FF UK, Praha 2000); Jiří Buriánek: Doc. Jan Sedláček sedmdesátiletý (Sociologický časopis 41, 2005, 4: 709–711); Jiří Buriánek: Jan Sedláček zemřel… (Sociologický časopis 44, 2008, 5: 1007–1009).
Jan Sedláček se podílel na některých heslech této encyklopedie.
Jan Sedláček je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.