Univerzálie kulturní
univerzálie kulturní – obecně, ve všech lidských kulturách se vyskytující kulturní prvky a kategorie. Již představitelé evolucionistické antropologie vycházeli z předpokladu univerzálních stadií kult. evoluce (divošství, barbarství, civilizace), kterými podle nich musí projít všechny svět. kultury. Představitelé difuzionismu věnovali zvl. pozornost podobnostem v organizaci, formě a obsahu kult. prvků a komplexů v různých svět. kulturách. Podle C. Wisslera existuje min. 9 zákl. u.k., které je možné identifikovat v každé kultuře: jazyk, materiální artefakty, umění, mytologie a systémy poznání, náboženství, rodiný systém, majetek, vláda a válka. K rozvoji výzkumů u.k. výrazně přispěli také přívrženci am. konfiguracionismu. Např. C. Kluckhohn se domníval, že existují univerzální kategorie kultury, poskytující určité referenční body, ze kterých může vycházet mezikult. komparace. Podle jeho názoru všechny kultury zahrnují různé varianty odpovědí na v podstatě stejné otázky, kladené lidskou biologií a všeobecnou situací člověka. V každé společnosti se proto setkáváme s kulturními vzory, které vyjadřují schválené, standardizované a oprávněné způsoby jednání v univerzálních situacích, vyplývajících z existence dvou pohlaví, bezmocnosti kojenců, nezbytnosti uspokojení zákl. biol. potřeb, jako je jídlo, teplo, sex apod. V tomto smyslu má Kluckhohnova teorie u.k. velice blízko k přístupu B. Malinowského, podle jehož názorů je existence u.k. spjatá s imperativem neustálého uspokojování zákl. biol. potřeb.
Osobitou koncepci výzkumu u.k. rozpracovala F. R. Kluckhohnová. Dospěla k názoru, že v každé kultuře existuje určitý omezený počet univerzálních lidských otázek, bezprostředně vyplývajících ze zákl. existenčních problémů, které musí členové kultury řešit nezávisle na hist. čase nebo geogr. prostředí: „Jaká je dominantní modalita vztahu člověka k druhému člověku? Jaká je hlavní časová dimenze? Jaký je oceňovaný typ osobnosti? Jaký je vztah člověka k přírodě? Jaké jsou vrozené vlohy člověka?“ Odpovědi na těchto pět otázek (tj. u.k.) variují od kultury ke kultuře. Existenci u.k. předpokládal také R. Redfield, podle jehož názoru se ve všech společnostech setkáváme s takovými univerzálními kategoriemi, jako já-my-oni, lidské-nelidské, příroda-vesmír, čas-prostor, život-smrt apod. Nejobecnější základ každého světového názoru je tvořen trojúhelníkem „člověk-příroda-bůh“. V různých kulturách je však kladen odlišný důraz na vztah a význam jednotlivých komponent, od harmonie mezi lidmi, bohem a přírodou přes bezvýhradné podřízení člověka přír. a božským zákonům až ke koncepcím přeměny přírody ve prospěch lidí. Nejvýzn. pokus o systemizaci a klasifikaci u.k. pro potřeby mezikult. komparace vypracoval v rámci kartotéky HRAF G. P. Murdock. Sestavil seznam 88 zákl. u.k. (kategorií), umožňujících srovnání různých kultur. Výzkumu u.k., zejm. skrytých univerzálních struktur, které usměrňují, koordinují a regulují lidskou činnost, věnoval značnou pozornost také C. Lévi-Strauss. Nástup tzv. nové etnografie v 60. a 70. l. ale znamenal přesun zájmu od výzkumů univerzální kulturní gramatiky lidstva k analýze konkrétních kognitivních systémů, norem, kult. kódů a pravidel, tj. spec. kult. gramatik jednotlivých společností.
cultural universals universaux culturels kulturelle Universalien universali culturali
Literatura: Kluckhohn, C. – Murray, H. A. – Schneider, D. M. eds.: Personality in Nature, Society and Culture. New York 1953; Kroeber, A. L. ed.: Anthropology Today. Chicago, Ill. 1957; Rossi, I.: People in Culture. New York 1980.