Komenského univerzita v Bratislavě
(přesměrováno z Univerzita Komenského v Bratislavě)
Komenského univerzita v Bratislavě (1923–1949)
Bratislavská Komenského univerzita (v letech 1949–54 Slovenská univerzita) je jedinou zahraniční organizací, kterou můžeme po určité období v plném smyslu považovat za institucionální zázemí české sociologie. V meziválečném období byla totiž výuka sociologie na této univerzitě prakticky výlučně v rukou českých profesorů, situace se změnila až po autonomizaci Slovenska v roce 1939 a po druhé světové válce, kdy již slovenská vědecká obec byla natolik silná a samostatná, že příslušné stolice/katedry dokázala obsadit sama; tento pozdější vývoj patří přirozeně víc do dějin slovenské sociologie a nebude v tomto slovníku sledován.
Československá státní univerzita v Bratislavě, ještě téhož roku přejmenovaná na Komenského univerzitu, byla zřízena v červenci 1919 na základě zákona č. 375/1919 Sb. z. a n. Současně došlo k likvidaci maďarskojazyčné Alžbětínské univerzity, která byla zřízena v roce 1912, kvůli první světové válce však nikdy nebyla plně dobudována. Jednou z prvních fakult Komenského univerzity byla Filosofická fakulta, zpočátku obsazená výlučně českými profesory. Se stolicí sociologie se na ní nepočítalo, výuku filosofie suploval profesor Právnické fakulty Bohuš Tomsa. Ministerstvo školství a národní osvěty toto dočasné řešení nahradilo jmenováním Josefa Krále řádným profesorem filosofie na Filosofické fakultě, Král si však prosadil, že současně dojde k rozšíření jeho veniae legendi i na sociologii (1924, v Bratislavě přitom přednášel již od předchozího roku).Král sociologii každoročně věnoval jednu až dvě přednášky a vedle filosofického semináře zřídil i seminář sociologický, výrazněji však své slovenské studenty neovlivnil. Bylo to i tím, že od konce dvacátých let postupně přecházel do Prahy (od roku 1929 suploval výuku dějin filosofie na Filosofické fakultě UK, jeho profesura nicméně až do roku 1932 zůstala ponechána v Bratislavě, kde byl až do roku 1935 suplujícím profesorem), přednášel málo a s vedením semináře mu v letech 1932–35 pomáhal estetik Mirko Novák. Sociologie se v Bratislavě rovněž nestala rigorózním oborem. Po Králově odchodu byl ředitelem sociologického semináře jmenován filosof Josef Tvrdý (1936), v roce 1933 došlo k habilitaci Otakara Machotky, reálně se však ujal přednášení teprve v roce 1936. Výuku sociologie následujícího roku doplnil rovněž Anton Štefánek, jenž byl v srpnu 1937 jmenován řádným bezplatným profesorem aplikované sociologie – šlo v podstatě o ocenění jeho zásluh o budování československého školství, neexistující habilitace mu byla prominuta. Štefánek přednášel spíše obecné sociologické kurzy, Machotka se orientoval na empirický výzkum a sociologii rodiny – oba však dokázali vychovat žáky, kteří se po druhé světové válce zapojili do budování nezávislé slovenské sociologie. Na počátku roku 1938 došlo ještě k habilitaci Antonína Obrdlíka, kvůli průtahům s vlastním jmenováním docentem však na Komenského univerzitě přednášet vůbec nezačal. Čeští docenti a profesoři byli totiž v roce 1939 zbaveni přednášení, jediným profesorem sociologie i ředitelem sociologického semináře zůstal Anton Štefánek, v roce 1942 převedený na statut řádného profesora. V roce 1941 se přitom sociologie na bratislavské univerzitě stala rigorózním oborem, do konce druhé světové války proběhla tři (vedlejší) rigoróza ze sociologie a v letech 1945–52 dalších 26. V poválečném období již výuku sociologie na Komenského univerzitě zajišťovali slovenští vědci, Anton Štefánek (1945–46 zároveň rektor) a jeho dva habilitanti Alexander Hirner (1946) a Andrej Sirácky (1948). Po roce 1948 byla výuka sociologie pochopitelně zrušena a k její obnově došlo v polovině šedesátých let, tak jako na jiných československých univerzitách.
Literatura:
Eva Laiferová: „70 rokov oboru sociológie na FF UK v Bratislave.“ Pp. 3–20 in Sociológia v meniacej sa spoločnosti. Zborník referátov zo seminára. Katedra sociologie FF UK, Bratislava 1995.
Zdeněk R. Nešpor: „Čeští sociologové v počátcích slovenské sociologie.“ Sociológia 45, 2013, 1: 27–47.