Zákonitost
zákonitost – průběh procesů a formování existence jevů podle zákonů jim imanentních. Z. se chápe jako objektivní nutnost působící v přírodě i ve společnosti. V tomto smyslu byl pojem aplikován v přír. vědách a také ve starší filozofii dějin a soc. filozofii. Ze současné s-gie se však úvahy o obecných z. spol. vývoje postupně vytrácejí. Převažuje názor, že z. může být demostrována pouze na určitém soc. typu v určitém momentu jeho vývoje (viz Mertonova teorie středního dosahu, ad-hoc teorie R. Königa aj.). V marx. teorii je z. dění objasněna v dial. a hist. materialismu. Předpokládá se, že vyplývá z materiální jednoty světa a univerzální souvislosti všech věcí ve světě existujících, z procesu vývoje systémů apod. Protože je z. objektivní, musí být nutná, obecná a podstatná, musí existovat jak v přírodě, tak i ve společnosti. Zákl. rozdíl mezi přír. a spol. z. je spatřován v charakteru působení z.: v přírodě působí slepé síly bez vůle, bez aktivního vědomého účelu, v dějinách společnosti však jednají lidé nadaní vědomím, rozumem, city, vůlí, kteří usilují o určité cíle, i když i tento proces probíhá podle vnitřní z. Podle hist. materialismu se z. prosazuje proti subjektivní činnosti spol. individuí i s jejich pomocí. Někdy se rozlišuje z. statist. a dynamická. Dynamická z. je jednou z forem příčinného vztahu, kdy daný stav systému jednoznačně určuje všechny jeho příští stavy. Při statist. z. daný stav systému určuje všechny jeho příští stavy určitou pravděpodobností jako objektivní mírou možnosti změn připravovaných již v minulosti.
inherent laws caractère nomologique Gesetzmässigkeit regolarità
Literatura: Kaufmann, F.: Methodology of the Social Sciences. London 1944; Philosophisches Wörterbuch. Leipzig 1972.