Zázrak

zázrak – také mirákulum, mirákl (z lat. miraculum) – většinou je chápán jako jakýkoli úkaz nebo skutek, který nelze vysvětlit pomocí žádné věd. metody, který se vymyká přír. zákonům. Z. je součástí dogmatiky všech kult. náboženství. Katol. teologie a starší evangelické teologie vysvětlují z. jako zasáhnutí vyšší moci, boha, do přirozeného dění. Moderní křesťanská teologie, zejm. evangelická, uznává, že část takto definovaných jevů se dá vysvětlit přirozeným způsobem (např. pomocí parapsychologie), v zásadě ovšem počítá s možností zásahu vyšší moci. Z. považuje za znamení povzbuzující víru a překročení přír. zákonů nepovažuje za nutnou podmínku vymezení z. Nicméně podle katol. teologů je z. čin nebo jev, jehož příčina je přesažná, který nesplňuje podmínku spjatosti přirozených příčin a následků. Z. může působit jen Bůh, původce řádu věcí, jemuž sám není podřízen. Z. je tedy smyslově vnímatelný, empir. mimořádný efekt zaměřený k nadpřirozenému účelu. Jako z. se jeví i mimořádný smyslově vnímatelný efekt, kterému chybí transcendence příčiny, který je způsoben jinými činiteli než Bohem (např. lidmi, démony), v němž se neukazuje přímo „boží moc“ a „boží dobrota“. Proto stará duchovní tradice radí obzvláštní opatrnost ve styku s mimořádnými jevy. V katol. náboženství je uznání z. vázáno na rozhodnutí vysoké církevní hierarchie. Takto uznané z. jsou chápané jako články víry. Víra v z. není ale nutně spojena s náb. vyznáním. Jako taková ovšem předpokládá uznávání nadpřirozena, nějaké vyšší moci, která se tímto způsobem projevuje v přirozeném světě. Na druhé straně působí z. jako živé důkazy takové moci a často vedou svědky z. k uvěření v ni, k „obrácení na víru“. Ze s-gického hlediska bývají z. význ. spol. událostí. Místa z. se stávají místy poutí. Víra v z. pomáhala zejm. dříve lidem přežít zátěžové osobní i soc. situace jevící se jako vlastními či lidskými silami neřešitelné, beznadějné. Náhlé, „nevysvětlitelné“ obrácení zoufalé situace v příznivou je často kvalifikováno jako z. bez náb. souvislostí. Termín z. se tedy dnes používá běžně i jako charakteristika neuvěřitelného uskutečnění něčeho málo pravděpodobného a přesto velice žádoucího. V tradici romantismu je pojem „zázračno“ vyhražen pro nevšednost, svět přání a snů, pro to, co překračuje omezení běžnými životními podmínkami.

miracle miracle, merveille Wunder miracolo

Literatura: Štampach, O.: Pojetí zázraku u sv. Tomáše a v současné fundamentální teologii. Praha 1991; viz též sociologie náboženství.

Olga Vodáková