Dějiny sociálního myšlení

dějiny sociálního myšlení – souhrnné označení disciplín zabývajících se genezí a vývojem názorů na společnost. Vzhledem k tomu, že sociální myšlení obsahuje všechny názory na spol. strukturu, spol. vztahy, spol. dynamiku i místo člověka ve společnosti, jak se vyvíjely od okamžiku, kdy lidé byli schopni podrobit své soužití reflexi, až po současnost, je oblast zkoumání d.s.m. neobyčejně rozsáhlá. Patří sem jak spontánně vytvářené názory na společnost (tzv. běžné soc. myšlení), tak názory na společnost, které jsou systematicky zpracovány a jsou teoriemi společnosti. O existenci více nebo méně rozvinuté reflexe problematiky spol. života ve všech společnostech svědčí archeologické a kult. antropol. výzkumy. Studium „předteoretického“ soc. myšlení tzv. preliterárních společností je metodol. i obsahově velmi náročné stejně jako studium dějin běžného soc. myšlení. Utváří se živelně, je výrazně ovlivněno každodenní empirií, je svérázným slepencem (konglomerátem) myšlenek, vnitřně často nekohorentním i rozporným, je však tím, co fakticky a masově žije, co je význ. motivačním faktorem jednání v každodenním životě. Dějiny „teoretického“ soc. myšlení, resp. dějiny společenských teorií se opírají o písemně dochované materiály, zejm. spisy „teoretiků společnosti“ (soc. filozofů, teologů, teoretiků práva a státu, filozofů dějin, tvůrců ekon. učení, soc. utopistů apod.). Nejstarší spol. teorie se zrodily ve starověké egyptské, indické, čínské, babylónské, perské a židovské civilizaci, kde tvořily součást náboženství a mýtů. Společnost byla pojímána jako součást přír. a vesmírného dění, řídící se neměnnými pravidly. Pod vlivem dynamičtějšího charakteru ekon., soc. i polit. života se v řec. antické společnosti, ve srovnání s ostatními starověkými civilizacemi, spol. teorie rychleji oddělují od náb. představ a vyznačují se snahou o racionální výklad života společnosti. Poprvé se zde objevuje jasné vědomí specif. znaků spol. života ve srovnání s životem přírody a vědomí relativní samostatnosti lidského jedince. Tím je navozen nový závažný problém vztahu přírody a společnosti a individua a společnosti. Tento přístup, který už znamenal pěstování teorie společnosti v pravém slova smyslu, nebyl v podstatě již nikdy jako hlavní proud lidských úvah o společnosti opuštěn. Sociologové často chápou toto období jako prehistorii své vědy. Dějiny běžného a staršího soc. myšlení nejsou ze s-gického hlediska zatím téměř vůbec zpracovány. Výjimkou v tomto smyslu jsou pouze práce Ch. A. Ellwooda, E. S. Bogarduse, J. Szackého a zejm. společné dílo H. E. Barnese a H. P. Beckera. Většina příruček soustřeďuje pozornost na dějiny sociologie, začínající v 19. st., které z širšího hist. a věd. hlediska představují pouze d.s.m. jednoho typu a jedné doby. Obšírnější prezentaci pramenů d.s.m. je proto třeba hledat v pracích z oblasti etnografie, kult. antropologie, dějin filozofie, dějin polit. a právních učení a dějin ekon. teorií. Je tomu tak mj. i proto, že hranice dělící různé humanitní a spol. disciplíny byly v minulosti méně ostré než dnes. (Viz též dějiny sociální, antropologie historická.)

history of social thought histoire de la pensée sociale Geschichte des Sozialdenkens storia del pensiero sociale

Literatura: Becker, H. P. – Barnes, H. E.: (1938) Social Thought from Lore to Science. New York 1961; Bogardus, E. S.: The Development of Social Thought. New York 1940; Cell, J. – Horák, P. – Hošek, P. – Kudrna, J.: Průvodce dějinami evropského myšlení. Praha 1985; Ellwood, Ch. A.: The Story of Social Philosophy. New York 1938; Kłoskowska, A.: Szkic obrazu rozwoju mysli społecznej. Studia socjologiczne, 1975, č. 3; Szacki, J.: Historia mysli socjologicznej. Warszawa 1981.

Jan Sedláček