Kontakt kulturní

kontakt kulturní – (z lat. conctactus = dotyk, styk, nákaza) – vzájemná interakce mezi různými kulturami, která může vést k akulturaci. Při studiu k.k. je možné vyčlenit komunikační, fyzické, psych. a ekologické složky interakčních procesů, které se podílejí na event. kulturní změně. Výzkum komunikačních složek k.k. se vztahuje k analýze transmise kult. symbolů a významů. Studium fyzických složek k.k. souvisí s šířením kulturních prvků a kulturních komplexů prostřednictvím migrace obyv. a kult. difúze. Analýza psych. složek k.k. je spjata s přenosem emocionálních motivů, hodnot a prožitků, zatímco výzkum ekologických složek zahrnuje studium přír. a sociokult. prostředí, ve kterém k.k. probíhá. Za zákl. typy k.k. je možné považovat materiální interakci, při které dochází k přímému fyzickému působení a ovlivňování příslušníků různých kultur, a symbolickou interakci, ve které hraje rozhodující roli kult. transmise ve formě symbolických znakových systémů, zejm. jazyka. Mezi zákl. formy k.k. patří: l. kulturní kooperace, založená na vzájemné spolupráci, která ovšem ve svých důsledcích může vést ke ztrátě kult. identity kooperujících kultur a k vytvoření nové jednotné kultury a kult. identity; 2. kulturní konflikt, pro který je typická vzájemná opozice a soupeření kultur, jež jsou ve vzájemném kontaktu; 3. kulturní izolace neboli nulová úroveň interakce, která vzniká při neexistenci nebo ztrátě k.k. V podmínkách modernizace, urbanizace a industrializace, které jsou průvodními znaky současné fáze vývoje lidstva, přestávají však podmínky pro existenci izolovaných lokálních kultur existovat. Charakteristickým rysem současné fáze kult. vývoje jsou intenzívní k.k. a integrační procesy, které ve svých důsledcích směřují ke vzniku celosvět. megakultury.

Výzkumy k.k. z hlediska difúze kult. prvků a migrace obyv. realizovali již v prvních desetiletích 20. st. představitelé kult. difuzionismu. Rozpracování metodologie výzkumu k.k. je však spjato až s výzkumy akulturačních procesů, které stály v centru zájmu konfiguracionismu a funkcionalistické antropologie. Výzkumy akulturačních procesů v Africe prováděl zejm. B. Malinowski a jeho žáci M. Fortes, L. P. Mairová, M. Hunterová, I. Schapera, S. F. Nadel. Jejich společná práce Methods of Study of Culture Contact in Africa (1938) odhalila stále zesilující proces industrializace a urbanizace a s ním spjaté proměny všech tradičních forem života afr. domorodců. Snaha zachytit a objasnit tyto procesy vedla Malinowského ke zformulování teorie k.k., podle níž transformaci původních afr. kultur je nutné studovat jako průsečík tří různých světů: světa původních afr. kultur a domorodých institucí, světa záp. kultury, jejímiž nositeli jsou bílí přistěhovalci a kolonizátoři, a kvalitativně nové sociokult. reality, jež je osobitou syntézou společně sdíleného světa Evropanů i Afričanů. Tato nová realita, která de facto tvoří vlastní ohnisko k.k., se skládá se specif. konfigurace afr. a evrop. kult. prvků a komplexů, které by samy o sobě v původním evrop. nebo afr. kontextu nikdy nevznikly. Také v současném antropol. a s-gickém výzkumu kultury hraje pojem k.k. význ. roli, i když je velice často používán v širším referenčním rámci zmíněných pojmů akulturace, kult. změna, kult. difúze a kult. konflikt.

culture contact contact culturel Kulturkontakt contatto culturale

Literatura: Frazier, F. E.: Race and Culture Contacts in the Modern World. New York 1957; Herskovits, M. J.: Acculturation. The Study of Culture Contact. New York 1938; Malinowski, B.: The Dynamics of Culture Change. New Haven 1945.

Václav Soukup