Krize ekologická

krize ekologická – též krize životního prostředí – fáze vývoje ekosystému, v níž je ohrožena jeho stabilita a kdy se přibližuje okamžik, v němž jeho schopnosti a možnosti adaptace budou vyčerpány. K.e. jsou součástí evoluce biosféry a dějin lidstva. Současnou ekologickou situaci lidstva lze označit jako k.e., protože se lidstvo musí vyrovnávat s reálnou hrozbou globální ekologické katastrofy. Jedinečnost současné k.e. spočívá: 1. v její globálnosti, tzn. v ohrožení svět. ekosystému, biosféry; 2. v tom, že jejím zdrojem je moderní průmyslová civilizace, která podporuje exponenciální růst materiální spotřeby a svět. populace; 3. v jejích dalekosáhlých negativních důsledcích pro životní prostředí lidstva, v hrozbě konce jeho dějin; 4. v tom, že opatření, která by vedla k jejímu zmírnění a k překonání, nelze odkládat, mají-li být účinná, musí být provedena co nejdříve, nanejvýš v nejbližších desetiletích. Současná k.e. se projevuje jako rozdvojení života lidské společnosti: lidé žijí převážně tak, že přispívají k pustošení pozemské přírody, k ochuzování její rozmanitosti. Spol. reprodukce směřuje k destrukci společnosti. Životní prostředí přestává být prostředím vhodným pro život. Společenské vědomí je zatížené nevědomostí o ekologických předpokladech lidského života. To, co se dříve, před stavem ekologického ohrožení, mohlo jevit jako hospodárné, se nyní často jeví jako plýtvání a v souvislosti s tím se to, co dříve mohlo být považováno za rozumné a morální, nyní ukazuje jako nerozumné a nemorální. K.e. podnítila vznik ekologické etiky a vedla k rozvoji ekologického vědomí. Současná k.e. je podnětem k tomu, aby si lidé uvědomili křehkost ekologických podmínek obyvatelnosti Země, aby reflektovali a posuzovali své činy, myšlenky, hodnoty, společenské instituce z hlediska otázky, jak přispívají k ničení či k uchování těchto podmínek, a aby na tomto základě přijímali rozhodnutí zasahující i životní orientace a způsob života. Současná k.e. je spol. krizí, protože přináší možnost rozpadu lidské společnosti. Ukazuje neúnosnost plýtvání stejně jako bezohlednosti plýtvání, bezohlednosti vůči příštím generacím a vůči pozemské přírodě. Je výzvou k rozvíjení forem spolupráce a komunikace, jaké nemají obdoby. V tomto smyslu je příležitostí k morální obrodě společnosti, k rozvinutí společenskosti jakožto jednoho ze zákl. určení člověka. Současnou k.e. lze proto považovat za novou hist. zkoušku lidstva.

ecological crisis, environmental crisis crise écologique ökologische Krise crisi ecologica

Literatura: Keller, J.: Až na dno blahobztu. Ke společenským kořenům ekologické krize. Brno 1993; Librová, H.: Pestří a zelení. Kapitoly o dobrovolné skromnosti. Brno 1994; Meadowsová, D. - Meadows, D. - Randers, J.: Překročení mezí. Konfrontace globálního kolapsu s představou trvale udržitelné budoucnosti. Praha 1995; Míchal, I.: Ekologická stabilita. Praha 1992; Weizsäcker, U. von: Erdpolitik ökologische Realpolitik an der Schwelle zum Jahrhudert der Umwelt. Darmstadt 1989; viz též ekologie hlubinná, etika ekologická, příroda

Rudolf Kolářský