Služby sociální

služby sociální – státem i jinými institucemi (soukromými nadacemi, náb. organizacemi apod.), příp. jednotlivci garantované systémy placené i neplacené pomoci „sociálně potřebným“, většinou dočasně nebo trvale handicapovaným osobám. Sociální potřebnost je relativní pojem závislý na tom, co daná společnost na daném stupni svého vývoje jako potřebné definuje a je schopna a ochotna poskytovat. S.s. jsou v současnosti poskytovány především občanům, jejichž životní potřeby nejsou dostatečně zabezpečeny příjmy z pracovní činnosti, dávkami důchodového nebo nemocenského zabezpečení, popř. jinými příjmy, občanům nemocným, nesoběstačným, v náročné, obtížné životní situaci. Pojem s.s. je chápán často jako synonymum sociální péče, resp. sociální práce a zahrnuje se do něj jakákoliv forma pomoci včetně peněžitých a věcných dávek. V užším smyslu jde jen o ty formy pomoci, které korespondují s ekon. oblastí služeb, i když specifikace a důraz se řídí hlediskem soc. problémovosti a soc. potřebnosti. Typické jsou tyto s.s.: zdravotnické (viz zdravotnictví), výchovné a poradenské (viz poradenství, poradenství manželské a rodinné, poradenství pracovně profesní), sociálněprávní, pracovní rehabilitace a rekvalifikace, ubytování, stravování, kult. a rekreační péče pro důchodce a zdravotně postižené, bezúročné půjčky, pomoc v domácnosti, péče o malé děti (jesle, mateřské školy, družiny i individ. výpomoci) atd. S.s. se týkají také spol. nepřizpůsobených občanů (viz resocializace). Každý typ s.s. má zvl. systém garancí, sociální kontroly a také určitou historii.

Zvl. pozornost zasluhují tzv. pečovatelské služby, zahrnující organizovanou pomoc starým, chorým a osamělým občanům, o které nemohou pečovat rodinní příslušníci, kteřá jim ale přesto umožňuje setrvat ve vlastním domácím prostředí a vylučuje či alespoň oddaluje jejich umístění do některého z ústavů soc. péče. Obsahem pečovatelské služby je obstarávání nákupů, donáška jídla, jednoduché ošetřovatelské úkony, úklid apod. Snaha pomáhat lidem v jejich bytech začala u nás v době po 1. svět. válce (první zmínka je z r. 1920, kdy se jednalo o charitativní činnost Červeného kříže a různých církevních skupin). Řada tzv. osobních služeb (stravování, bydlení, péče o děti, jednoduchá zdravotnická a hygienická péče o nemocné a staré lidi apod.) byla a dosud je poskytována rodinou a představuje jednu z jejích zákl. a v plném rozsahu nezastupitelných funkcí. Hist. a ideovým základem řady bezplatných s.s. je myšlenka křesťanské charity a později občanské solidarity. Některé s.s. se vyvinuly v systémy sociálního zabezpečení a sociálních jistot, což jsou v podstatě formy spol. smlouvy, podle níž zákl. s.s. poskytuje stát. Některé s.s. bývají zčásti hrazené klientem, resp. určité kategorie placených služeb jsou soc. handicapovaným občanům poskytovány za finančně zvýhodněných podmínek (viz např. tzv. sociální byty, stravování a rekreace pro důchodce, předškolní zařízení pro děti apod.). Některé osobní a zdravotnické služby mohou být ovšem i normálním zbožím často luxusního charakteru a mohou se týkat i zdravých a majetných občanů. V této souvislosti se ale pojem s.s. neužívá, i když věcně jde často o stejné činnosti.

social services services sociaux soziale Dienstleistungen servizi sociali

Literatura: Kalenská, M. a kol.: Československé právo sociálního zabezpečení. Praha 1986; Křivánek, F. – Trnka, M. – Večerková, D.: Terminologický slovník v oblasti sociálních služeb. Praha 1972.

Jitka Skopalová