Fyzikalismus

fyzikalismus – směr uvnitř s-gického naturalismu vycházející z přesvědčení, že metody a poznatky fyziky se mohou stát vzorem a základem pro pěstování a zvědečtění sociologie. Tato tendence se objevovala již v díle C. H. de Saint-Simona a A. Comta, kteří si však uvědomovali kval. odlišnost objektu fyziky a s-gie a neusilovali o mechanickou aplikaci fyzikálních poznatků a zákonitostí na společnost. Za předchůdce f. v s-gii jsou považováni H. Ch. Carey (představitel mechanicismu), W. Ostwald, L. Winiarski, V. M. Bechtěrev a V. Pareto. Prvním význ. fyzikalistou byl L. A. J. Quételet, který pro vědu o společnosti používal název sociální fyzika a snažil se vysvětlovat spol. systém i procesy, které v něm probíhají, fyzikálními zákony. Hlavním představitelem f. byl O. Neurath, který vyložil své s-gické názory v díle Empirische Soziologie. Der wissenschaftliche Gehalt der Geschichte und Nationalökonomie (1931). Neurath vycházel z přesvědčení, že lidské myšlení se vyvíjí od nevěd., náb. a metafyzických názorů k jednotné empir. vědě. Na této cestě je třeba překonat mnoho překážek. Cílem tohoto procesu je, aby se věda stala ve všech oblastech nástrojem předvídání, což je možné pouze díky poznávání zákonů. Proto pravá věda je souhrnem vzájemně spjatých a logicky soudržných zákonů. Takovou vědu představuje fyzika, která se musí stát základem všech ostatních věd včetně s-gie. Její mimořádné postavení jí zajišťuje to, že operuje výlučně soudy, které se týkají časoprostorových jevů. V Neurathově f. nepatří klíčové místo hledání analogií mezi spol. a fyzikální jevy, jak tomu bylo u jeho výše uvedených předchůdců, f. nespočívá ve snaze vysvětlovat spol. jevy tvrzeními převzatými z fyziky, ale v určitém zákl. postupu jejich poznávání, při němž se zavrhují jako nevěd. všechna tvrzení, která se nedají uvést do logického souladu s již známými zákony a se soudy bezprostředně se vztahujícími ke zkušenostním datům. Velká většina tvrzení spol. věd včetně s-gie těmto nárokům podle Neuratha zatím neodpovídá. Všechno, co se nedá popsat jako časoprostorová kvalita, do spol. vědy nepatří. V této souvislosti Neurath kritizoval takové pojmy používané spol. vědami, jako je duše, ego, vědomí, osobnost, svobodná vůle, cíle apod. Ve svých metodol. zásadách se Neurath vyslovoval pro behaviorismus, což explicitně vyjadřuje jeho myšlenka, že věda zná pouze takové druhy chování člověka, které mohou být věd. pozorovány, „fotografovány“. Nevylučoval však, že tímto způsobem bude možné zachytit i některé jevy, jimiž se zabývali metafyzikové, kteří při tom ale (podle Neuratha) používali nesprávné postupy. Jeho kritické soudy konkrétně směřovaly hlavně proti metodám a výsledkům tzv. chápající sociologie. Při řešení některých otázek Neurath sympatizoval s marxismem. Pozitivně hodnotil, že K. Marx a F. Engels ve své teorii společnosti vycházeli z empir. zjistitelných předpokladů, že měli zájem hlavně o masové a spol. procesy, že ve své polit. ekonomii usilovali o poznání zákonů spol. života a že v jejich díle jsou výrazné prognostické prvky sloužící tzv. sociálnímu inženýrství. Neurath byl subjektivně přesvědčen, že svou fyzikalistickou s-gii rozvíjí na mater. základech. Bývá kritizován nejen za naturalismus, ale i za redukcionismus.

physicalism physicalisme Physikalismus fisicalismo

Literatura: Neurath, O.: Empirische Soziologie. Der wissenschaftliche Gehalt der Geschichte und Nationalökonomie. Wien 1931; Szacki, J.: Historia mysli socjologicznej, díl. II. Warszawa 1981; Szczepański, J.: Sociológia. Vývin problematiky a metód. Bratislava 1967.

Jan Sedláček