Ukazatel sociální

ukazatel sociální – též indikátor sociální – empir. kvant. ukazatel charakterizující relevantní vlastnost soc. jevu, význ. z hlediska politiky, řízení, veř. mínění. U.s. poskytují přehled o stavu a vývojových trendech společnosti v různých oblastech života, o soc. problémech a o efektech soc. politiky a soc. programů. Problematika u.s. se v 60. a 70. l. zformovala v rámci s-gie a soc. informatiky jako relativně samostatný, i když jen neurčitě ohraničený tematický komplex. Prvé systematické užití pojmu u.s. se připisuje am. ekonomovi R. A. Bauerovi v souvislosti s jeho prací Social Indicators z r. 1966. U.s. měly podle Bauera doplňovat ekon. ukazatele při sledování potenciálních spol. důsledků kosmického programu tím, že vyjádří soc. důležité efekty. Prvky tohoto přístupu se však utvářely již dříve a nejsou časově vázány až na rozšíření pojmu u.s. ve spol. vědách a jejich aplikacích. Od poloviny 60. l. a do počátku 80. l. se ve vyspělých záp. zemích v rámci koncepce společnosti blahobytu a později v bývalých social. zemích v souvislosti se soc. plánováním rozšířila v s-gii, soc. politice a v soc. informatice vlna zájmu o u.s., označovaná jako hnutí sociálních ukazatelů (social indicators movement).

Metodologii u.s. věnovali pozornost zejm. E. Allardt, R. A. Bauer, K. C. Land, C. Moser, W. Zapf, M. Illner, M. Foret. Hlavními oblastmi aplikace byla mezinár. srovnání (B. M. Russet), sledování soc. změny (E. B. Sheldonová), subjektivní kvality života (A. A. Campbell, P. E. Converse), spol. blahobytu (E. Allardt), regionální diferenciace soc. podmínek (K. Zagórski), výstavba soc. statistiky (R. Stone, C. Moser, R. Andorka), sestavování soc. přehledů (J. Delors, W. Zapf, H. J. Vogel), konstrukce modelů sociálních systémů (K. C. Land). V bývalých evrop. social. zemích byl zájem o u.s. vyvolán potřebami soc. politiky, prognózování, programování, plánování a řízení, zejm. tehdy se rozvíjejícího soc. plánování. Příznačná pro něj byla sociotechnická orientace a značná pozornost věnovaná metodol. problematice. K hlavním oblastem aplikace patřilo zobrazení způsobu života, analýza, prognózování, programování a plánování soc. rozvoje, zdokonalování sociální statistiky a vytváření informačních soustav organizací. V polovině 80. l. vlna zájmu o u.s. celosvětově poklesla a tato problematika byla zčásti absorbována jednotlivými aplikačními okruhy. Nadále se jí věnuje samostatná pozornost z metodol. hlediska a zejm. v souvislosti se soc. přehledy, zdokonalováním soc. statistiky a výzkumy subjektivní kvality života. U.s. jsou určeny hlediskem obsahovým, metodol. a funkčním. Obsahová stránka je dána tím, že zobrazují zpravidla komplexní klíčové oblasti spol. zájmu, které jsou polem cílů soc. politiky: soc. rozvoj, soc. blahobyt, soc. diferenciaci neboli homogenizaci, způsob života, kvalitu života atd. Často se zaměřují na zobrazení sociálních problémů, soc. nerovností, chudoby, soc. patologie. Důraz se klade na sledování dlouhodobých trendů. Obsahové orientace a interpretace u.s. mají často polit. význam.

U.s. tvoří soustavu ukazatelů, tj. soubor ukazatelů spojených společnou poznávací funkcí, obvykle úkolem zobrazit nějaký komplexní soc. jev. Mezi u.s. jedné soustavy jsou věcné a logické vztahy odrážející strukturu jevu (obsahová strukturace soustavy), různost funkcí (instrumentální strukturace) a metodol. hlediska (metodol. strukturace). Východiskem soustav u.s. jsou modely zobrazovaných soc. jevů, zpravidla kvalit. pojmová schémata klasifikačního (taxonomického) typu. K. C. Land vymezuje u.s. jako sociální statistiky, které jsou parametry v modelech soc. systémů, a klade důraz na teor. zdůvodnění modelů. Konstrukce soustavy u.s. předpokládá operacionalizaci modelu, vytvoření údajové základny a empir. prověrku soustavy. Jednotlivé u.s. se užívají a interpretují v kontextu soustavy jako celku. V souvislosti s členitostí procesu operacionalizace se někdy rozlišují ukazatele jako prostředky pojmové dezagregace, jako empir. charakteristiky. S. Nowak takto rozeznává ukazatele v „širším“ a „užším“ smyslu. Jiní považují za u.s. pouze charakteristiky empir. E. Carlisle vymezuje u.s. jako operacionální definici nebo část operacionální definice určitého pojmu ústředního pro vznik informačního systému, jímž se popisuje soc. systém. Jako prostředek redukce soustav u.s. bývají konstruovány syntetické ukazatele.

Pro u.s. jsou příznačné sociotech. a orientační funkce a odlišují je od ukazatelů v obecnějším významu. Konstrukce u.s. se přizpůsobuje těmto funkcím, soustavy u.s. se podle nich diferencují. Přihlíží se k operativním hlediskům, jako je standardizace, kvantifikace, úspornost, snadná zjišťovatelnost, srozumitelnost, návaznost na existující informační soustavy. Rozlišují se u.s. v informačních systémech (ukazatele analytické, diagnostické, kontrolní, efektů, efektivnosti, prognostické) a u.s. s normativní funkcí (programové, plánovací). Podle tohoto dělení se specializují soustavy ukazatelů. Za zákl. úlohu u.s. se považuje zachycení cílů a konečných výsledků soc. politiky, programů a plánů, spočívajících ve změnách soc. podmínek, soc. postavení, soc. vztahů a spokojenosti lidí, a to na rozdíl od vynakládaných zdrojů, zachycovaných ekon. ukazateli. U.s. jsou vymezovány jako „míry výsledků“ C. Moser. Podle R. A. Bauera umožňují určit, kde se nacházíme a kam směřujeme s ohledem na naše hodnoty a cíle, umožňují posuzovat naše programy a uvědomit si jejich důsledky. Jako údajová základna u.s. se užívá nejvíce informační statist. soustava a další oficiální informační zdroje, umožňující vytvářet objektivní u.s. Statist. údaje se včleňují do s-gických poznávacích schémat a v jejich rámci se reinterpretují. Požaduje se možnost jejich dezagregace podle zákl. soc. diferenciačních hledisek a vytváření časových řad. Využívají se také s-gické výzkumy a výzkumy veřejného mínění, které jsou zdrojem subjektivních ukazatelů. U výzkumů se klade důraz na jejich standardizaci, replikaci a na systematizaci výsledků v archivech dat.

social indicator indicateur social Sozialindikator indicatore sociale

Literatura: Bauer, R. A.: Social Indicators. Cambridge, Mass. 1966; Illner, M. – Foret, M.: Sociální ukazatele. Praha 1980; Soziale Indikatoren-Konzepte und Forschungsansätze. Vol. I–VI. Frankfurt a. M., New York 1974–1978.

Časopisy: Social Indicators Research, r. 1974.

Michal Illner