Demografie historická

demografie historická – spol. vědní disciplína vytvořená ve spolupráci demografů a historiků na přelomu 50. a 60. l. 20. st. ve Francii, Belgii a Velké Británii. Pojem d.h. se sice vyskytoval už v 1. polovině 19. st., výhradně však v pracích historiků. Vznik d.h. jako samostatného oboru patřícího spíše k demografii než k historiografii se zpravidla spojuje s vystoupením fr. demografa L. Henryho v polovině 50. l. 20. st. a s požadavkem studia demografického chování populací existujících před vznikem moderní demogr. statistiky, tedy v Evropě před polovinou 19. st. Henry definuje d.h. jako demografii všech populací bližší či vzdálenější minulosti, o nichž neexistují statist. informace nebo jsou tyto informace nedostatečné. Henry navrhl mikroanalytické studium hist. pramenů předstatist. období s cílem získat rekonstrukcí rodin soubor statist. údajů pro výpočet demogr. charakteristik vybraných skupin hist. populací. Ve fr. demogr. ústavu INED v Paříži založil Henry rozsáhlou anketu studia reprezentativního vzorku fr. populace v 17. a 18. st., která zpřesnila odhady počtu fr. obyv. v 18. st. a objevila důležité okolnosti reprodukčního chování ve Francii v předstatist. období, např. počátek omezování porodnosti v manželství. V Cambridgi založili na počátku 60. l. 20. st. E. A. Wrigley, P. Laslett a V. A. Armstrong skupinu pro d.h. a sociální dějiny. Na přelomu 60. a 70. l. 20. st. se bádání o d.h. rozšířilo do mnoha evrop. zemí, do USA, Kanady a Japonska. R. 1964 začal v Paříži vycházet mezinár. sborník Annnales de démographie historique. V bývalé ČSSR byla v r. 1967 založena Komise historické demografie při ČSAV, která do r. 1993 vydala 17 svazků sborníku Historická demografie, obsahujících i bibliografii všech v Československu publikovaných prací o d.h. Od r. 1978 vychází v Belgii Bibliographie internationale de la démographie historique.

D.h. jako věd. disciplína se v 70. a 80. l. 20. st. vyznačuje komplexností. Zahrnuje: a) vyhledávání vhodných hist. pramenů pro demogr. statistiku hist. populací, b) konfrontaci s celým dosavadním vývojem demogr. vědy, c) prověřování populačních teorií a modelových vzájemných závislostí populačních procesů na konkrétním vývoji všech populací minulosti. Zvl. postavení v demogr. hist. bádání má paleodemografie, která se zabývá demogr. rozbory pravěkých a středověkých populací na základě antropol. výzkumů kosterních pozůstatků (v Čechách M. Stloukal). Oproti původním představám, že d.h. se týká především studia novověkých populací před r. 1850, zájem badatelů se dnes obrací i ke středověkým populacím (v Čechách E. Maur) stejně jako k otázce demogr. přechodu či demogr. revoluce, zasahující v mnoha evrop. zemích do 20. st. (v Čechách L. Kárníková, P. Horská, L. Fialová). Otázkou vývoje populačního myšlení v čes. zemích i ve svět. kontextu se zabývala Alena Šubrtová. Jednotícím pojítkem tak tematicky rozvětveného vědního oboru, jako je současná d.h., je stejný způsob uvažování, který vede badatele o jakémkoliv úseku demogr. vývoje k volbě nejvhodnějších pramenů a metod adekvátních kladeným otázkám. Pokrok za posledních 30. let v poznání populačního vývoje minulosti, který plodně ovlivnil i tradiční dějiny obyv., obrací k d.h. pozornost dalších společenskovědních disciplín, především s-gie, etnografie a antropologie.

historic demography démographie historique historische Demographie demografia storica

Literatura: Henry, L.: Manuel de démographie historique. Genève, Paris 1967; Guillaume, P. – Poussou, J.-P.: Démographie historique. Paris 1970; Hollingsworth, T. H.: Historical Demography. London 1939; Horská, P.: Česká historická demografie. Český časopis historický, 89, 1991; Imhof, A. E.: Einführung in die Historische Demographie. München 1977; Maur, E.: Základy historické demografie. Praha 1978.

Pavla Horská