Dogmatismus

dogmatismus – ustrnulý způsob myšlení, postojový syndrom lpění na uzavřeném fil., polit., názorovém systému (viz otevřenost a uzavřenost postojová) i forma jednání ve shodě s takovým způsobem myšlení a takovými postoji, projevující se nejčastěji v náb. a polit. sféře. V náboženství je d. spojen s vírou v dogmata a v jejich neporušitelnost, bývá spojován s ortodoxií. Ve filozofii např. I. Kant vymezuje d. jako každé myšlení, které se neopírá o předběžnou kritiku poznávacích schopností lidského rozumu. V historii filozofie je proti d. stavěn empirismus. V polit. praxi, ale i v běžném životě lze d. charakterizovat netolerancí, postojovým konzervatismem, strachem před novými myšlenkami, ulpíváním na dosaženém vývojovém stupni i úctou před autoritami reprezentujícími příslušnou doktrínu, uzavřený názorový systém. D. mívá rysy paternalismu, příp. etatismu. Součástí d. je i ospravedlňování jakéhokoliv jednání v duchu „dogmatu“, resp. v jeho prospěch, a jednostranný až služebný vztah k jeho uplatňování v praxi. D. je spojován s konzervatismem v psychol. i polit. smyslu, nevylučujícím voluntarismus, subjektivismus v rozhodování a avanturismus v polit. praxi. V marx. teorii děl. hnutí se d. chápe jako nekritické a nedial. myšlení s apologetickými rysy ve vztahu ke skutečnosti. D. jako lpění na dílech klasiků m.-l., chápaných jako souhrn hotových, věčně platných pouček, které mohou být aplikovány na jakékoliv problémy, byl kritizován již v období II. internacionály, ale charakteristický je především pro stalinské období ve vývoji SSSR i dalších států. Pro pozdější období označované jako období stagnace bylo podle některých sov. sociologů typické propojení dogmatické interpretace marxismu s technokratismem a byrokratismem (viz též syndrom konzervativní). V dějinách marx. myšlení bývá d. stavěn do protikladu k revizionismu a obojí je kritizováno jako deviace.

dogmatism dogmatisme Dogmatismus dogmatismo

Eduard Urbánek