Technokratismus

technokratismus – (z řec. kratia = vláda) – utopický směr postavený na uplatnění tech. metod v řešení soc., ekon. a polit. problémů, zveličující úlohu techniky a zejm. techniků ve společnosti. Za první ucelený koncept t. je pokládána serie článků Th. B. Veblena z r. 1919, shrnutých později do knihy The Engineers and the Price System (1921). Význ. tvůrci a propagátory myšlenky t. byli technici a žurnalisté W. H. Scott, K. Hubbert, W. Rautenstrauch a W. W. Parish. Ti také dotvořili původní náčrt t. do podoby ucelené představy o ideálním spol. řádu, prozrazující spřízněnost se C.-H. de Saint-Simonem i dalšími utopisty (E. Bellamy). Myšlenka t. vycházela z přesvědčení o nesprávnosti ekon. i polit. liberalismu a neschopnosti politiků řídit soc. procesy. Hlavním zdrojem soc. změny měl být objev nových druhů energií a nových strojů nahrazujících lidskou práci a účinněji přeměňujících fyzikální energii a suroviny v užitné hodnoty (viz technologický determinismus). Utopické rysy mělo i nahrazení peněz jednotkami vyjadřujícími množství energie nezbytné k výrobě určitého produktu. Technokracie byla antidemokr. utopií, ekon. vizí vlády svěřené odborníkům vybraným na základě testů, výkonu a délky pracovní stáže, byrokraticky a hierarchicky organizované (v čele s autokratem, resp. diktátorem). Odborníci (technici) měli řešit i ekon. problémy a přizpůsobovat soc. sféru technol. procesům. Projekt technokracie předpokládal a vyžadoval unifikaci hmotných stránek způsobu života, podřízení se účelnosti a minimalizaci výrobních nákladů. Z toho plynoucí nevýhody měly být kompenzovány podstatným zkrácením pracovní doby (předpokládal se šestnáctihodinový pracovní týden při povinné 25leté pracovní zaměstnanosti) a značnou volností v oblasti duchovní kultury. Technokracie měla být založena na spol. smlouvě mezi jednotlivcem a státem, na odmítnutí tradice protestantské etiky zdůrazňující význam práce, na stálém zmenšování objemu práce a růstu technol. nezaměstnanosti. Přitom odborná a řídící práce se měla stát soc. privilegiem. Úměrně tomu měla vzrůstat hodnota volného času a hédonistických hodnot. Technokraté podnítili řadu výzkumů spotřeby práce a materiálu, vzbudili zájem o metody racionalizace práce a řízení (human engeneering, human technology, taylorismus, socioenergetika). Myšlenky t. měly celosvět. ohlas a ovlivnily i řadu politiků a sociologů. V bývalém Československu sympatizovali s t. především představitelé laboretismu E. Štern a V. Verunáč (byť pokládali za nezbytné doplnit výchozí koncept t. hledisky etickými). Myšlenka t. se postupně zbavovala svých utopických rysů, splývala s obdobnými proudy moderního myšlení (např. s expertokracií, meritokracií aj.). V současné době se běžně používá (většinou s pejorativním vyzněním) označení „technokrat“ pro osoby přeceňující význam techniky, odvozující od ní všechny pozitivní rozvojové tendence, stavějící jen na jejím rozvoji spol. cíle.

technokracy technocratie Technokratie ideologia tecnocratica

Jiří Linhart


Viz též heslo technokratismus v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)