Důchod

důchod – obecný pojem označující v soudobé ekonomii toky mezd, úrokových plateb nebo dividend či jiných příjmů jednotlivců, domácností či zemí. D. může mít povahu „vydělaného“ d., jako jsou mzdy a platy, nebo „nevydělaného“ d. z vlastnictví majetku, jako jsou renta či nájemné, dividendy nebo úroky. Problematikou d. a rozdělování d. ve společnosti se zabývají různé teorie rozdělování. Soudobá ekonomie vychází převážně z představy, že rozdělování d. ve společnosti odpovídá poměru mezních produktivit kapitálu, půdy a práce coby výrobních faktorů. Nerovnosti v d. by pak měly být založeny na nerovnostech ve vlastnictví výrobních faktorů. Nerovnosti v pracovních d. v tržní ekonomice převážně souvisejí s podílem domácností na tvorbě statků a služeb. Nerovnosti spojené s existencí nevydělaných d. jsou založeny na majetku domácností, který může být získáván dvěma způsoby, a to úsporami z „vydělaných“ i „nevydělaných“ d. nebo dědictvím. Zejm. dědictví bývá považováno za soc. nespravedlivý zdroj d. Rozdělování d. obecně je předmětem úvah o sociální nerovnosti a sociální spravedlnosti. K měření nerovností v důchodech se používá Lorenzova křivka, jejíž pomocí se na grafu znázorňují poměrná rozdělení důchodů mezi jednotlivé skupiny obyv. (procentně rozdělené). Ideální důchodová Lorenzova křivka by byla přímkou svírající s osou x úhel 45 stupňů; čím je skutečná Lorenzova křivka více odkloněna od ideální Lorenzovy křivky, tím je důchodové rozdělení méně spravedlivé. Ke zmírnění důchodových nerovností slouží přerozdělovací procesy spojené s příjmovou a výdajovou stranou státního rozpočtu (progresivní zdanění, transferové platby).

income revenu Einkommen reddito

Literatura: Baumol, W. J. – Blinder, A. J.: Economics. San Diego 1988; Samuelson, P. A. – Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha 1992.

Milan Sojka