Fourierismus: Porovnání verzí
(import na produkční server) |
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
||
Řádek 14: | Řádek 14: | ||
<span class="section_title">Časopisy:</span> ''Phalansfére'', 1832–1834; ''La Phalange'', Paris; ''La Démocratie'' pacifique, Paris 1835–1850; ''Science'' Sociale 1865–1923. | <span class="section_title">Časopisy:</span> ''Phalansfére'', 1832–1834; ''La Phalange'', Paris; ''La Démocratie'' pacifique, Paris 1835–1850; ''Science'' Sociale 1865–1923. | ||
− | + | ''[[:Kategorie:Aut: Linhart Jiří|Jiří Linhart]]''<br /> | |
[[Kategorie:Aut: Linhart Jiří]] | [[Kategorie:Aut: Linhart Jiří]] | ||
[[Kategorie:Směry, školy, teorie a koncepce sociologického a sociálního myšlení]] | [[Kategorie:Směry, školy, teorie a koncepce sociologického a sociálního myšlení]] | ||
[[Kategorie:VSgS]] | [[Kategorie:VSgS]] |
Verze z 11. 12. 2017, 17:02
fourierismus – vlivný klasický směr utop. socialismu a význ. sociální hnutí, jehož duchovním otcem byl F. M. Ch. Fourier. Své myšlenky vyložil v nesoustavných publikacích, jež utřídili jeho žáci, především V. Considérant (dnes jsou známy především četné výtahy z díla). Fourier byl ovlivněn idejemi M. J. A. de Condorceta a J. J. Rousseaua a vycházel z kritiky výsledků Velké fr. revoluce. Podle vzoru newtonovské fyziky usiloval o vytvoření svébytné sociální vědy (poprvé tento pojem použil v r. 1883), která by na základě studia fungování v zásadě neměnných lidských vášní a interpersonální přitažlivosti umožnila vytvářet racionálně a výkonně fungující lidské asociace (viz falanga). F. byl antiliberalistickou ideologií odsuzující mechanismy volné soutěže, obchod a merkantilismus. Byl pro zachování soukromého vlastnictví, „dělnického práva“ i spol. diferenciace, kterou pokládal za důležitý stimul lidského jednání. Základem ekonomiky společnosti pro něj byla, tak jako pro fyziokratismus, práce v zemědělství, zatímco tovární výroba měla jen podpůrný význam. Fourier vycházel z představy, že každému člověku jsou vlastní určité potřeby a zároveň mu také přísluší určitá práva. Potřeby (cíle) předcházejí racionálnímu kalkulu a mají ahist. charakter. Důležitá je potřeba luxusu (peněžního bohatství), tělesné síly, zdraví, plnosti a jemnosti smyslů a jejich sladění s přátelstvím, láskou a citem pro rodinu, které lze dosáhnout působením tzv. distributivních vášní, což je intrikánství (papillona), potřeba změny a smysl pro kombinaci vášní neboli „kompozita“. V civilizaci jsou přirozené potřeby lidí degradovány na neřesti a stále potlačovány rozumem, povinnostmi a předsudky, v nové společnosti by ale měly být hlavním nositelem spol. integrace. K souzvuku vášní ovšem nemůže dojít v jakékoli situaci, ale pouze ve velmi bohaté společnosti s rozvinutými vědami a znalostí soc. mechanismů a navíc za podmínky, že lidská svoboda je garantována životním minimem. V tomto významu je zákl. a jediným smyslem soc. vědy vykořenění bídy.
Ve Fourierově periodizaci dějin není zlatý věk situován do vzdálené minulosti, ale do blízké budoucnosti. Jeho koncepce má však pesimistické vyústění. Po dosažení zenitu dojde zejm. vlivem postupujícího zalidnění Země a vyčerpanosti sil k pozvolnému úpadku společnosti, jež projde zpět týmiž vývojovými stadii, kterými stoupala ke svému vrcholu. Jednotlivá stadia dějin Fourier charakterizoval pomocí analogií s životním cyklem člověka. Definoval zákl. rozpor každého stadia a jeho kult. dominantu. Rozlišoval 3 periody předindustriální (primitivní, divošskou, patriarchální), 3 industriální (barbarství, civilizaci a garantismus) a 2 societární (societarismus a harmonismus). I když cílem jeho metamorfózy společnosti bylo především dosažení societární fáze společnosti, z praktických důvodů se později koncentroval především na garantismus. Politicky se f. etabloval v revoluci 1848, ale již dříve začal fungovat jako soc. hnutí. Pro ideu zakládání falangsfér se mu ale nedařilo získávat dělnictvo, takže vznikaly spíše jako akce bohatých mecenášů. Ve Francii a v USA vzniklo 30 různých obcí, z nichž se nejdéle udržely The Wisconsin Phalanx, The North American Phalanx a The Oneida Community. Tyto experimenty ovlivnily různé formy reformního socialismu, družstevnictví a uměleckou avantgardu. F. byl pacifistický, světoobčanský, zasazoval se o rovnoprávnost a emancipaci žen. Výrazně též ovlivnil pedagogiku (zejm. dílo F. W. A. Froebela) a teorii liberální sexuální výchovy. Působil na představitele blanquismu a na další, zejm. fr. myslitele, jako byli P. J. Proudhon, E. Cabet, B. Malon, J. Jaurese a Ch. Gide. Inspiroval hnutí Mladá Evropa a Mladá Francie a řadu literátů (G. Sandovou, E. Suea, Leconta de Lisle, E. Zolu, z čes. především J. Arbesa). Čes. společnost se s f. setkala poměrně brzy prostřednictvím něm. pramenů, K. S. Amerlinga, F. M. Klácela, K. Sabiny a A. Springera. Zájem o f. přetrval až do 20. st., zejm. díky družstevnímu hnutí a pozornosti věnované marxisty předchůdcům tzv. věd. socialismu.
Fourierism fouriérisme Fourierismus fourierismo
Literatura: Fourier, F. M. Ch.: Velká metamorfóza. Výbor z díla. Praha 1983; Fourier, F. M. Ch.: Výbor z díla. Praha 1950; Gide, Ch.: Charles Fourier. Vybrané spisy. Praha 1933.
Časopisy: Phalansfére, 1832–1834; La Phalange, Paris; La Démocratie pacifique, Paris 1835–1850; Science Sociale 1865–1923.