Privilegium
privilegium – (lat. slovo, složeno z privus = sám, lex = zákon) – možnost jednotlivce či skupiny participovat na statcích, službách či hodnotách, z jejichž užívání jsou ostatní vyloučeni. Existence p. obecně souvisí s nedostatkovostí žádaných statků ve světě, jehož zdroje jsou omezeny. Kromě toho existují soc. mechanismy, které dokáží vydělit z populace privilegovanou část umělým způsobem. Je tomu tak proto, že pouhá participace na p. je považována za hodnotu samu o sobě. Distribuce p. je ve všech společnostech funkcí distribuce moci, která ovšem mívá různou podobu. Nejrozšířenější mechanismus distribuce p. je založen na moci institucionalizované do podoby úřední pozice a na moci institucionalizované do podoby soukromého vlastnictví. Oba hlavní zdroje p. se mohou mnoha způsoby kombinovat. Privilegizace má tendenci stávat se dědičnou (viz dědictví, dědičnost sociální). To bývá pravidelně zdrojem napětí, neboť dědičnost p. neimplikuje dědičnost schopností. Snaha nově přerozdělit existující p. bývá součástí polit. revolucí. Tato skutečnost je analyzována např. v Paretově teorii cirkulace elit. Zákl. typy distribuce p. popisuje M. Weber ve své koncepci panství. Naproti tomu teorie středních tříd či teorie vetujících skupin hovoří o stírání p. v podmínkách moderní společnosti. Jiné analýzy odhalují skrytější formy přenosu p., např. v podobě kulturního kapitálu či kapitálu sociálního. V posledních letech budí stále větší pozornost faktická privilegizace populace vyspělých zemí ve srovnání s životními podmínkami převážné většiny svět. populace. Tato forma zděděné privilegizace zatlačuje svým významem do pozadí distribuci p. v rámci jednotlivých společností.
privilege privilège Privileg privilegio
Literatura: Lenski, G.: Power and Privilege. A Theory of Social Stratification. Nothern Carolina 1984.